ZVS ve vzpomínkách

Výcvikové středisko kuchařů - K.V. - Březová (VÚ 8038), hledám kontakt na velitele: kpt. Hengeric Jodas. Dejte prosím vědět - díky!

Kdo byl rozkazem z předešlého dne určen za „hospodáře“, nemusel se účastnit, všemi tak oblíbené rozcvičky, ani běžného denního programu. Dostal klíče od vstupních dveří do kuchyní
a jídelny, umístěné v přízemí pravého křídla budovy.
Rozkazem byly také rozděleny úkoly ostatních. Někdo byl dozorčím na bráně, někdo v budově, někdo byl číšníkem, někdo směnařem, někteří zůstali žáky. A několik vojáků bylo ten den kuchařem.
Ve cvičných kuchyňkách bylo jejich úkolem uvařit ze stejného materiálu, ve stanoveném čase, podle vojenských norem, jednotné jídlo. Výsledek jejich snažení hodnotila komise.
Nejpovedenější, tedy stravitelné a chutné, servíroval číšník
na velitelský stůl. Ostatní se vydávalo, jako běžná strava všem, kteří toho dne měli jinou pracovní, či vzdělávací činnost.

Služba na bráně byla nudná, tu jsem neměl rád. Kavalec tvrdý, ergonomie žádná. Naštěstí jsem na PVSce objevil v jedné skříni knížky - nějaké torzo knihovny. Tak se dalo aspoň číst.

absolvoval som ho v roku 1987 až88 asi 3 mesiace,šefoval tomu nejaký kpt jodas , bolo tam vcelku fajn
pametá sa niekto

Kurzem v tomto středisku jsem prošel 1988-1989, hezky se na to vzpomíná. Luděk

Ke konci roku 1988 jsem byl na kurzu kuchařů v Březové. Rád na to vzpomínám. Má někdo nějaký kontakt? Karel tel.721 439 818

Karle, byly tam dvě výrazné figurky - Kern a Herák. Pamatuješ na ně?

Tady cetar ktery tam v r 86 zacal cvicit kuhare tehdy tomu velel ppor hengeric jodas prisel jako maly a nesmely por moc jsme se v lasce nemely on sice velel a ja rozhodoval .co hospoda u slunce?

Vánoce
„Nepřítel by mohl využít vánočních svátků, a tak armáda musí zůstat bojeschopná!“, byla odpověď, proč nikdo nedostane opušťák.
Přišlo mi divné, že právě zde, ve výcvikovém středisku pro kuchaře, kde jedinou zbraní byla vařečka, se bude držet „bojová pohotovost“.
Zasněžená krajina za oknem, lehce poletující sněhové vločky a říčka „Teplá“, co byla samý led a rampouch, navozovaly tu sváteční atmosféru. Nálada však nebyla taková.
Celodenní program byl bezmála svobodný, možná měl víc štěstí, kdo měl nějaký ten provozní úkol. Telka na „pévéesce“ byla volně dostupná po celé svátky. Přístupná byla i společenská místnost v přízemí. Zde stál bar ve tvaru žebřiňáku, barové stoličky – upravená sedla na koně, v krbu tiše praskala hořící březová polena a v rohu místnosti se krčil ozdobený vánoční stromek.
To však neměnilo nic na tom, že jsme v zeleném a domů se nejede! Je pravda, že být třetí měsíc na vojně a chtít opušťák, byla tak trochu drzost. Nezůstal tedy, než pocit, že s planým nasazením střežíme klid a mír, té naší „socialistické vlasti“.

v tychto kasarńach som služil na jeseń 63 až ja r 64. Boli tam so mnou Janko Kubík Julo Urmacher, na mena veliteĺov si žial už nespominam.Spominam si ešte na Jirku Bruha pochadzal asi z Ostrova n. ohri rad som počuval jeho hru na gitaru.Ozvite sa ak si niekto na mńa spomenie.Kontakt celovskyjan@post.sk