ZVS ve vzpomínkách

Zdravím. Natrafila som na vás náhodne pri návšteve Chebu /a následnom googlení o meste/.. Bola by som rada, keby som sa dopátrala s “spolubojovníkom” mojho tatina : Ledo Novotňák, kt.bol na vojenčine v r.69/71.

Tak jsem po překročení věku 50-ti let začal bilancovat, a protože nejsem až takový rychlík (od toho jubilea mi uplynulo několik let) prošla mi ve vzpomínkách až teď i vojenská služba.
Protože vidím, že je zde udržován docela život, přidám se i já do klubka přispěvatelů (spíše otázkářů):
1. Kdo sloužil v letech 1981 až 1983 na štábu útvaru, ať dá vědět, jak žije. Především jde o osazenstva. Pisárna-kreslírna (Sádlík, Sáček, Fodor, Vodička, Lukáč, Hucul). Spisovna (Kašiar, Zbuzek, Galmiš). Stabilnější písaři na štábu (Knop, Laburda, Hotárek, Bartoš a s ním ten absolvent – oba když šli tak jako „tlustý a tenký“, Štěpán-i když toho občas vidím v Ústí nad Labem) a i další
2. Kdo by věděl o důstojnících (mimo ty co vidím na fotkách ze strazu) ať dá prosím vědět: hodnosti jsou z doby mé služby-např. kpt.Pelikán, kpt.Šorf, kpt. Golský, npor. Petříček, mjr. Hruška, mjr. Kučera, por. Winkler, npor. Šafařík, npor. Procházka, kpt. Šramhauser. A i o dalších, jako kreslič-písař jsem měl přehled o spoustě důstojníků.
Tolik tak vypuštěná sonda do minulosti a uvidím, co se z uchytí a co vytěžím za info. Jinak vojnu jsem sice neměl vůbec špatnou, ale stejně nejsem schopen posoudit zda mě něco dala, ale co přesně vím, hlavně mě zdržela od studia na Vysoké škole (studium jsem udělal až dálkově při rodině a práci).
Takže kdo se ozve, budu za to moc rád. Ing. František Zurek (ZVS 1981-1983)

Golský, Kučera bydlí v Chebu, Šramhauser se kdysi zabil v autě tuším.

Tak to vidíte, bystré očko Šramík (Šramhauser) to už tady zabalil. Kučera je určitě pořád stejné pako (jednou před odjezdem na nějaké vyvedení/cvičení, či co mu praskla zubní protéza a on šel v maskáčích k civilnímu zubaři pro její opravu, protože se pochopitelně tak narychlo nechytil, vytáhl na doktora/ku pistoli, následně si pro něj přišli "chlapci" od civilní kriminálky a prý na něj tasili své pistolky, až je uklidnil předseda CÚV KSČ npor. Šaňo Žibrita, že je to neškodný blázen). Jestlipak Golský odešel od ČSLA a přešel k PS-ákům, jak si přál.
Jinak mě ani nepřekvapuje, že pplk. Stanislav Hodina a stejné hodnosti Milan Blahynka jsou stále v obdivuhodné formě, už jak jsem je poznal před více jak třiceti lety, byli oba relativně střídmý a plný životního optimismu-docela osobnosti, ze kterých si mnoho z nás může vzít příklad (na rozdíl od jiných-už zmíněný Kučera, nebo Blecha). No a že nic nikdo neokomentoval Petera Guzmického, takový mediální ohlas od nás vojáků z Chebu, přece nikdo další jen tak nedosáhne (nebo snad víte o něčem lepším), už jen proto že to byl takový kusan i za mě a pokud neudělal v životě nějaké hajzloviny na někoho, tak mu fandím. Tak zdravím.F.Z.

Pozdravujem ťa František. Nadväzujem na tvoje konštatovanie a doplňam, že z môjho hľadiska sa mi zdá v najlepšej kondícií plk. Blahynka, ten keby si teraz navliekol na seba uniformu, tak môže pokojne veliť nášmu pluku aj v súčastnosti. Spomínaný Kučera , asi dospel, lebo s ním sa dá veľmi rozumne porozprávať. Všetci ešte žijúci či už bývalí velitelia , alebo občianskí pracovníci sa tešia pomerne dobrému zdraviu , Šaňu Žibritu nevinimajúc. Dôjdi v máji na stretko do Chebu a so všetkými sa zaručene stretneš,,,, a aj s kpt. Petrom Guzmickým. S Petrom som v kontakte a minimálne dvakrát týždenne si voláme. Spokojne môžeš spávať, Peťo nikoho neodrbal a pevne verím , že za pár dní sa ukáže výsledok jeho práce.
Vieš čo je zaujímave , že za mojej éry bol tiež na štábe pisar , nejaký Laburda a mal okuliare, ale ten išiel so mnou do civilu na jeseň 1979.
Pevne dúfam, že už sa na ministerstve AČR pohnú ľady a my po Veľkej noci už budeme mať presný dátum nášho tohoročného stretnutia v Chebe. Tak ešte raz prajem ti pekný deň a uvidíme sa v máji v Chebe.

Díky za zprávu, také zdravím Ivane,
pokud to vše klapne a budu moci, rád do Chebu na sraz přijedu a moc rád pokecám.
Jinak mnou zmíněný Laburda se jmenoval Miroslav, byl příslušný na průzkumnou rotu, na štáb docházel dělat písaře na politické skupině (Plátěnka, Procházka, Žibrita a Guzmický)-nebyl stabilně zařazen k písařům, to by byl na velitelské četě u Winklera, bydlel snad v Bratislavě, ale stále byl v Tatrách (horolezil, neumím posoudit na jaké úrovni) a chtěl studovat po vojně na VŠ národopis,postavou hubený, šlachovitý a bez brýlí. ZVP pluku- mjr. Plátěnka byl jím pojmenován "textilák" a vždy o něm prohlašoval, že jde o pěkného poťouchlíka a v podstatě hajzlovského šikanatéra. Moc jsem mu nevěřil, do té doby kdy se mi Plátěnka také tak předvedl. Bylo to ale málokdy, tak jsem usoudil, že se uměl velice dobře ovládat, no ale chlast samozřejmě rozpustí nejednu bariéru. Takže ta k Laburdovi.
Tak zatím F.Z.

ahoj, kluci, máte někdo kontakt na Miroslava Laburdu z Tater? Předtím z Bratislavy? PO vojně se vrátil do Tater, já do Čech, dlouho jsme se neviděli, nemám na něj kontakt. Můj tel. je 607 204 605.

ahoj, som karol laburda a bol som pisárom na štábe v Chebe, potom tam bol aj mój brat Miro, horolezec z Tatier, pred vojnou býval v Bratislave. Vy ste sa v Chebe niekedy stretli? Raz som sa tam stavil len tak popozerať, veĺa sa zmenilo. Zdravím Karol L.

Ahoj Františku,
byl jsem písař u náčelníka dělostřelectva (10/1981-09/1983). Tvé jméno si vybavuju(i řadu tebou jmenovaných písařů), určitě jsme spolu sjezdili se štábem pluku řadu cvičení. Například nějaká ukázka pro ruské generály kdesi u karlovarské silnice na Podbořansku, kde před naším příjezdem basmani zametli(!) les. Nebo výjezd na cvičení do NDR v roce 1982. Jinak jsem ale "bydlel" na dělostřeleckém oddílu a náčelník měl kancelář do roku 1983 na pt baterii u kpt. Jégla, až v roce 1983 mu přidělili kancl v podkroví na štábu. Takže ten obyčejný vojenský život jsem se štábem neprožíval.
Z tvého prvního příspěvku usuzuju, že jsi Ústečan. Ze severu nás v Chebu moc nesloužilo, ale vybavuju si jednoho z Ústí, Jirka Šulta, civil 09/1982, byl na ošetřovně jako lapiduch. V přijímači byl se mnou Honza Végh z Dubí(?).
Pokud budeš mít někdy čas, chuť na pokec a cestu kolem muzea v Mostě tak se stav, pracuju tam.
kontakt: topvam@seznam.cz

Zdravím Pavle,
díky za příspěvek a i když musím přiznat, že si tvé jméno pamatuji, neumím si vybavit tvář (ono je to asi jedno, po těch letech stejně každý vypadá většinou úplně jinak).
Takže ty jsi sloužil u kpt. Skramužského (toho jsem vždy litoval, trápilo ho astma a jednou při nějakém štábním cvičení měli dokonce i „gumy“ plynový poplach, takže Skramužský v plynové masce to málem nepřežil-dusil se a trpěl jako zvíře), u mě měl tenhle důstojník docela kredit, působil vyrovnaně, nebyl to „debil“ a dalo se s ním v klidu mluvit.
Jinak o případné zastávce v Mostě pro pokec o společných letech v Chebu dám zprávu po SZ.

Co se týče nás záklaďáků ze severu: Honza Végh z Dubí - jedná se předpokládám o kluka, co byl na škole v Děčíně – Libverdě. Jirka Šulta z Ústí nad Labem – dělá lékárníka (mnohokrát jsem ho vždy v nějaké lékárně viděl, ale nikdy jsem se k němu nehlásil, byl na mě a můj vkus moc veliký šikanatér a já takové lidi absolutně nesnáším, vždy jsem ty rádoby mazáky a jejich mazáctví bral jako směs debility a komplexů, z čehož se mi zvedá „ kufr“ i dnes. Již dříve zmíněný Mirek Štěpán z Ústí nad Labem – občas se s ním potkám a v podstatě se jenom pozdravíme. Jinak o dalších ze severu moc nevím (u tankánů byl nějaký kluk z Duchcova-jméno už nevím) a turnovský Honza Knop byl u Hrušky a Petříčka na štábu. Pak byl na štábu (jestli si pamatuji správně jméno) kantýnským Honza Kohout, 29-ti letý vojín Ing. z České Lípy.

Nicméně se obracím do nejširšího fóra přispěvatelů s dotazem, zda někdo nevíte, jak dopadl NŠ útvaru (pluku) z 1982-1983 kpt. Milan Pelikán. Už bylo na těchto stránkách někde naznačeno, že nijak slavně a při mém odchodu do civilu 09/1983 se proslýchalo, že bude u vojáků brzo končit. Pelikán byl velice zvláštní i uprostřed velice pestré „komunity“ vojáků z povolání u VÚ 8522 (a že tam byl týpci – kdo by nevzpomněl na Kučeru, Verešpeje, Blechu, Poláka, Zbejvala, Gajdoše /i když ten za mě už nechlastal, a tak to taková sranda už nebyla, jako prý dříve/).
Pelikán za ten rok co já pod ním přímo jako písař-kreslič sloužil, mi svojí emotivní náturou dával neskutečný kouř, a to si myslím, že jsem mu osobně nijak zvlášť nevadil (takový Dušan Sádlík, kterého ze srdce nesnášel, by mohl povídat). Pak dostal infarkt a měli jsme od něj chvíli klid, po návratu nějaký čas dodržoval rady lékařů a nenervoval sebe ani okolí, ale to mu při jeho povaze nevydrželo nějak významně dlouho a završil to záležitostí průseru/sporu s divizním VKR, kvůli které šel zřejmě do civilu (to už jsem byl v civilu a u rozuzlení nebyl). Nezná-li někdo více k této rázovité figurce, prosím o sdělení, přeci jen mě tenhle člověk stál dost psychických sil, a tak mě zajímá jeho osud.

Další dotaz, zda jsou ještě mezi námi: mjr. Hruška, mjr. Bareš a mjr. Šustek? Nerozlučná trojice návštěvníků hospody během pauz na oběd, jejich růžolící tváře při poobědním příchodu do kasáren mi vždycky přivodili v duchu smích. Ty to měli z mého tehdejšího pohledu dobře zmáknuté.

Zatím zdravím F.Z.

Ahoj Františku,
pokud si vybavuju tak se o kpt.Pelikánovi říkalo, že údajně poslal nějaké OT jezdit na záložní letiště nad Maškovem. Což bylo pomalu na ohrožení celé Varšavské smlouvy. Ale mohly to být jen drby. Jinak byl postrachem všech, nejen záklaďáků.
Mjr.Skramužský, jak jsem vyhrabal na netu, si užívá důchodu v Kynšperku nad Ohří. Strávil jsem s ním celé dva roky, já přišel z přijímače a on právě převzal funkci náčelníka dělostřelectva po svém předchůdci pplk.Raškovi. Docela jsi mě překvapil s jeho neduhem. Nikdy jsem si toho nevšiml, kouřil cigarety Clea, ale někdy mu byly dobré i moje Marsky. Byl i dost aktivní, hrál fotbal i hokej. Ke mě se choval dobře, sice mě nijak nerozmazloval třeba opušťáky, ale byl férový. Jen jednou mě zklamal, když jsem před civilem orodoval za dobrého kluka, aby mu smazal trest, aby nemusel nasluhovat. No nevyhověl.
Prima člověk byl chemický náčelník, npor.(kpt.)Štolba(bez záruky). Jednou jsem stál na stráži u zástavy a bylo už po osmé hodině. Nikde nikdo, tak jsem si zapálil. Najednou dole cvakly dveře, rychle jsem cigaretu schoval do rukávu šíleného vycházkového kabátu. Po schodech proti mě šel chemik. Jak bylo nutností, tak před zástavou zasalutoval, ale k mému zděšení nepokračoval dál a stoupnul si přímo proti mě. A jen koukal, tak jsem tak mrkal na co zírá, no a mě kouř ze schované zapalené cigarety vylézal z rukávu a dělal nade mnou pěknou svatozář. Zachoval se skvěle a ještě po roce jsme se tomu na nějakém štábním cvičení zasmáli.
Protože jsem bydlel na dělostřeleckém oddíle, tak samozřejmě nejvíc si vybavuju důstojníky-dělostřelce. Velitelem oddílu byl kpt. Ján Dadu, občas trochu mimo, ale celkem fajn chlap. Jak mi napsal jeden spolubojovník, údajně se měl později zastřelit ve službě(?).
Ahoj Pavel

Zdravím Pavle a i všem dalším „absolventům z Chebu“ přeji pěkný den.

Chemický náčelník npor. Štolba byl u mě člověk s kreditem a vůči němu jsem bez nějakých negativních připomínek. Samozřejmě jako o veliteli roty o něm nemůžu dát žádnou referenci, ale i jeho výkoňák (Matůš či jak se ten kluk jmenoval, byl z Lučence) se mi nikdy nezmínil o nějakém excesu, kokotině, debilitě, šikaně, či jiné příhodě s ním spojené.

Mám s ním ovšem spojenou následující „veselou příhodu z natáčení“: na ošetřovně byl záklaďák absolvent MUDr.-jméno už dnes nevím (blonďák a pocházel z Brna), který už v těch letech (1983) koketoval s plastickou chirurgií a tu spoustu materiálu (v případě komplikací to bylo ve vysokém procentu, ba skoro 100 % bez zodpovědnosti), který mu defiloval před očima, přece nemohl jen tak zahodit (někde se to naučit musíš). Dodnes se v duchu směji dvou případům plastické chirurgie v jeho režii: 1. Npor. Štolba si u něj nechal upravit své plachťácké uši a po zákroku vypadal, jako kdyby doktor vzal jeho konce uší a bez další úpravy je jen přišil k hlavě-rozdíl oproti původnímu stavu, byl z mého pohledu velice rozpačitý, snad to byl jen čerstvý pooperační stav a do budoucna to vzalo jiný vizuální styl. 2. Vojín Gřunděl, motospojka z velitelské čety, měl následek po pádu (ještě z civilu) z motorky a na čele tmavou jizvu od asfaltu – tento doktor provedl její vyčištění a za výsledek by se nemusel stydět ani člen „buršáckého“ spolku, ta nová jizva byla strašlivě a strašidelně veliká, stehy mi moc drobné taky nepřipadali. Normálně byl Gřunděl přerostlé hovado (já to můžu klidně říci, protože jsem měl stejnou figuru) a teď ještě navíc byl za Frankensteina.

Telegraficky:
Skramužský a jeho astma-vzpomeň si na jeho charakteristický pískot, co neustále vydával, to nebylo jenom běžné pohvizdování, tím maskoval ten charakteristický sípot astmatiků.
Jestli se Jánko Dadu střelil, tak mi to docela zapadá do jeho osoby, uměl být rozpolcený a byly chvíle, kdy mi připadalo, že neví kde je, kdo je, proč a co dělá (to vše samozřejmě i přes jeho „vychodňáirský“ původ a náturu – to je vůbec kapitola sama o sobě). Mezi „gumami“ byl tím, který dokázal šikanovat až do krve a přitom později byl úplně v pohodě (jeho metamorfóza byla až snad pro psychiatrické konzilium - i na tehdejší vojnu docela mimo normu).

Musíme si najít čas na osobní setkání pro pokec, Most je hned vedle Ústí n.L., tak by to neměl být problém (jen je to mimo mou běžnou trasu-standardně se pohybuji osou Praha, Mělník, Roudnice, Litoměřice, Ústí, Děčín a Liberecko-ale to se nějak dá).

Zatím ahoj Franta a všichni spolubojovníci se držte

Ahoj Františku, těší mne, že narazit tu na někoho,s kým jsem se jistě setkával (i když jsem byl nástupní ročník 10/1980), dělal jsem v druhém roce písaře na ošetřovně. Jistě jsme se potkávali na štábu, když jsem tam chodil s příspěvky denního rozkazu. Zmiňovaný doktor byl Luboš Dražan a plastickou chirurgii dělá v Brně dodnes, občas ho potkávám; Jirka Šulta byl asi opravdu trochu víc přesvědčen o nezbytnosti edukace mladých vojáků, mimochodem pamatuji si ho ještě jako Šukala - nechal si (asi celá rodina) změnit příjmení. Mám pocit, že do Chebu přišel s vyznamenáním za záchranu života - umělým dýcháním prý zachránil nějakého vojáka zasaženého elektrickým proudem při vagónování. Mě byl nicméně milejší třeba Pavel Grůň nebo Petr Bielik, ale asi jsme jako ošetřovna museli držet pohromadě bez ohledu na sympatie. S hlavním doktorem (npor. MUDr. Mrázem) to bylo občas divoké). Napadá ,mne - Vodička na štábu byl Petr - vysoký jemný Pražák? Myslím, že jsme si docela rozuměli, toho bych někdy rád potkal. V Brně jsme se ještě koncem 80. let setkávali se Sašou Petříčkem, byl přátelský a vstřícný. Co je s ním dnes ale netuším. Myslím, že se po listopadu v něm probudily trochu nějaké rodové kořeny(?) a touha po východě(?), co já vím. Chvíli také podnikal s nějakou tiskárnou, tuším. Na Cheb občas nostalgicky vzpomínám, ale přesto pokládám vojnu za nesmyslné přervání, zdržení mého směřování - asi tak jak to píšeš ty; taky jsem vystudoval až zkraje 90. let vysokou školu. Měj se hezky a těším, se, že třeba dáme dohromady ještě nějaké další vzpomínky.

Ahoj Blahoslave (snad si pamatuješ že jsem ti říkal Pablo), samozřejmě že jsem tě dobře znal, a protože nechci zde "tapetovat" ozvi se s kontaktem na zurek.frantisek@seznam.cz. Měj se Franta

Vzpomínám si na MUDr. Luboše Drážana, jak mi jednou bezbolestně léčil podebrané nehty na palcích u nohou. Byl to následek cca 80 km pochoďáku. Když jsem odmítl tradiční léčbu stržením, tak vzal velkou pixlu nějaké žluté masti, řádně jimi napatlal oba palce, zavázal a když jsem po dvou dnech přišel na převaz, tak mi nehty jednoduše pinzetou sundal a pod nehty již byla nová kůžička. Pak, když mi v ruce bouchl dělbuch, tak mi zase pomocí obkladů s borovou vodou zahojil na ruce rány, které se nechtěly hojit.

Dobrý den,

zaujala mě vzpomínka na operaci uší npor. Štolby (píšu momentálně dizertační práci mj. o plastických operacích za socialismu, takže hledám každiý kousek informace, který můžu najít). Tušíte, či vzpomenete si, proč si ty "plachtácké uši" nechal operovat? Vadily mu nějak? Posmíval se mu někdo? Jak byl pak s tou operací spokojený? Jak na to reagovali vojáci?
Pokud si vzpomenete na další případy (taky píšete o "komplikacích" při některých zákrocích), budu ráda. Moc díky!
Míša

ku kpt. Pelikanovi(aj ked som ho nikdy nevidel) ma viaže bizarna skusenosť: mal krasny podpis-dodnes ho viem-a kedže po preveleni islo som mnou aj 14 dni basy , ktore som samozrejme nechcel nadsluhovať ,na novy formular tzv. ZOTKY ,som sfalsoval podpis Pelikana. kvoli mimoriadke bola ZOTKA u kontrašov a nezistili nič.

1981-1983 jsem byl na velitelské četě jako řidič Uazu. Přezdívku jsem měl Viki. Velitelem čety byl poručík Winkler ( nejvíce starostí měl, ale hlavně o svého Karla, což bylo jeho prase domácí, jako co mu asi tak přinést z kasáren na přilepšenou... ). Jména písařů si už po těch letech moc nepamatuju, asi jen typického maďara Tibor Bozoa, který měl problémy s vousy. ( rostly mu tak rychle, že nebylo divu, že už po oholení byl zjebán, že není oholený... ). Ale píšu kvůli kapitánovi Pelikánovi. Jezdil sem s ním někdy na střelby, nebo na Doupov a byl to jeden s těch co vojnu žrali a taky z těch s kterými bylo velmi nepříjemné se dostat jen do kontaktu. I s řidičem se nebavil a dával jen rozkazy. Vzpomínám jak mě jednou schválně poslal projet menší bažinku na Maškově... I když jsem mu řekl, že to neprojedu, což bylo na první pohled vidět.. no samo že jsme tam zůstali viset až po dveře! Pak se mě zeptal, zda mám ešus? Když jsem mu řekl, že jo, tak odvětil, že mám sám vyhrabat ven a vztekle vyrážel dveře auta, které byly spodní částí už taky v bahně a odkráčel vztekle pryč... no nakonec nebýt bigošů, kteří mě pomohli, tak sem se tam ven asi nedostal... Jenou si mě taky zavolal v neděli ráno abych mu přistavil vozidlo ke štábu a vyjeli jsme... já ovšem netušil, kam a na jak dlouho... po cestě jsem se dozvěděl, že jedeme na Doupov... vyjel jsem bez snídaně a k jídlu jsem se dostal až za dva dny ( kromě suchého chleba co jsem měl v autě )... Pelikánovi stačilo po celou dobu jen jebat bigoše a cigarety a pulčíky rumu co se samozásobil... spalo se v autě a když sem pak jel, tak už se mě místy zdálo, že vidím hlady ty stromy kolem cesty 2 x... Taky mě jednou nechal za odměnu vyčistit pisoáry na štábu... když jsem to viděl, tak jsem zajel do garáže pro kyselinu a velice jednoduše vyčistil kyselinou... Po zahlášení, že úkol je splněn to šel zkontrolovat, ale ani se na pisoáry nepodíval a šel zrovna na velkou, kterou jsem nedělal a řekl, tohle je splněný úkol?!!!... tak znovu!!!... Zážitků s ním by bylo více, ale asi ani jeden pozitivní... kolega co sním taky jezdil, Andrej Kačur na to to hajzla neměl taky vlídné slovo... Jen ho vidět že jde proti vám na buzeráku a vy už nemáte kam uhnout byl deprimující zážitek... Né jednou to skončilo tak, že nás vrátil, že neumíme správně pozdravit, nebo že nejsme řádně ustrojeni... A tak jsem se ani nedivil, když jsem se dozvěděl, že dostal prý rakovinu dvanácterníku... při té jeho životosprávě a jeho vzteklé povaze se ani nebylo čemu divit... kdyby se chtěl někdo ozvat a pokecat tak i na: pazderka.vita@gmail.com

Ahoj, úplnou náhodou jsem narazil na tuhle stránku, ovšem nevím, zda do téhle diskuse ještě vstupuješ.Pro každý případ se hlásím! Žiji na střídačku v Praze a na Šumavě. Z kluků, které vzpomínáš, nejsem v kontaktu s nikým, jen Michala Lukáče se mi náhodou podařilo potkat před léty v nákupáku. Kontakt udržuji s Ondřejem Typoltem a Jardou Šťastným (v Chebu byl "pošťákem"). Č.

I když jsem napsal samopal myslím Sa vz.58. Je to podle všech parametrů útočná puška, protože do samopalu se používají pistolové náboje a nejde nasadit bodák. Např. vz. 23,24,25,26 ,škorpion, PPŠ.
Když jsem v dubnu 73 nastoupil na 2.msr byl mi přidělený Sa vz.58P.
Prodělal jsem základní výcvik střelbu cvičnými i ostrými náboji. Měl jsem zařazení pomocník střelce lehkého kulometu. Po KŘK moto střelec ze samopalu-motospojka . Jednou jsme šli na cvičiště Maškov na nácvik střelby na pohyblivé cíle. Velitel roty vystřelil světlici "padáček" a my se učili přesunovat záměrný bod .Každý dostal tři zásobníky cvičných nábojů lehli si na záda pod hlavu malou polní a natáhli zbraň , ale i když jsem měl zajištěno vyšel výstřel . Nahlásil jsem závadu , velitel si vzal zbraň otočil se bezpečného prostoru zkusil to a závada se opakovala. Plné zásobníky jsem vyměnil za prázdné a hned po návratu nahlásil závadu VP. Asi za týden jsme jeli na střelnici Plešivec . Nebyl jsem si jistý, že zbraň je v pořádku a zašel za zbrojířem praporu nprap. Ordošem . Ten si vzal zbraň ,zásobník se třemi náboji a odešel to stranou vyzkoušet , závada tam pořád byla. Na střelby jsem si musel půjčit zbraň. Za pár dní na to byly prověrky a střelby na střelnici Žandov to už jsem měl jinou zbraň. Vystřeli jsem na první terč, kulometné dvojče, a zásahy byly před terčem po druhé to bylo stejné .Mjr. Boldiš, který stál nademnou řval kde mířim. Zvedly se dva menší terče ,oba jsem zasáhl a Boldišovi řekl ,že jsem mířil nad hlavu . Ten si vzal zbraň a zjistil, že muška má být zajištěná barvou , ale bylo to porušené. Boldiš vzal náboje a šli jsme k papírovým terčům pro střelbu z pistole. Odměřil mi vzdálenost a dal tři náboje. Všechny zásahy byly vpravo a dole. Boldiš si vzal nářadí a mušku upravil ,další zásahy byly skoro uprostřed, ale nízko ještě jednou to upravil. Když jsme vrátili zašel za plukovníkem, který vedl prověrky a žádal pro mě opakovaní střeleb z důvodu poruch zbraně. Ten mu řekl pokud bude čas tak souhlasí. Jako poslední měl střílet štáb ,ale chvíli před tím bodla vosa nebo včela kpt.Gajdoše do tváře a oteklo mu to. Tak jsem nastoupil já a majoři Boldiš,Hodina,Herák. Všichni jsme zasahovali prvníma dávkama. Plukovník to hodnotil "Gardová směna". Můj výsledek 5 byl připsán kpt.Gajdošovi a mi po opravě 4. V červenci jsem byl převelený na Velitelskou rotu a dostal "sklopku". Normální střelby jsem měl většinou za 5,ale v masce a noční už byly horší.