ZVS ve vzpomínkách

ku kpt. Pelikanovi(aj ked som ho nikdy nevidel) ma viaže bizarna skusenosť: mal krasny podpis-dodnes ho viem-a kedže po preveleni islo som mnou aj 14 dni basy , ktore som samozrejme nechcel nadsluhovať ,na novy formular tzv. ZOTKY ,som sfalsoval podpis Pelikana. kvoli mimoriadke bola ZOTKA u kontrašov a nezistili nič.

1981-1983 jsem byl na velitelské četě jako řidič Uazu. Přezdívku jsem měl Viki. Velitelem čety byl poručík Winkler ( nejvíce starostí měl, ale hlavně o svého Karla, což bylo jeho prase domácí, jako co mu asi tak přinést z kasáren na přilepšenou... ). Jména písařů si už po těch letech moc nepamatuju, asi jen typického maďara Tibor Bozoa, který měl problémy s vousy. ( rostly mu tak rychle, že nebylo divu, že už po oholení byl zjebán, že není oholený... ). Ale píšu kvůli kapitánovi Pelikánovi. Jezdil sem s ním někdy na střelby, nebo na Doupov a byl to jeden s těch co vojnu žrali a taky z těch s kterými bylo velmi nepříjemné se dostat jen do kontaktu. I s řidičem se nebavil a dával jen rozkazy. Vzpomínám jak mě jednou schválně poslal projet menší bažinku na Maškově... I když jsem mu řekl, že to neprojedu, což bylo na první pohled vidět.. no samo že jsme tam zůstali viset až po dveře! Pak se mě zeptal, zda mám ešus? Když jsem mu řekl, že jo, tak odvětil, že mám sám vyhrabat ven a vztekle vyrážel dveře auta, které byly spodní částí už taky v bahně a odkráčel vztekle pryč... no nakonec nebýt bigošů, kteří mě pomohli, tak sem se tam ven asi nedostal... Jenou si mě taky zavolal v neděli ráno abych mu přistavil vozidlo ke štábu a vyjeli jsme... já ovšem netušil, kam a na jak dlouho... po cestě jsem se dozvěděl, že jedeme na Doupov... vyjel jsem bez snídaně a k jídlu jsem se dostal až za dva dny ( kromě suchého chleba co jsem měl v autě )... Pelikánovi stačilo po celou dobu jen jebat bigoše a cigarety a pulčíky rumu co se samozásobil... spalo se v autě a když sem pak jel, tak už se mě místy zdálo, že vidím hlady ty stromy kolem cesty 2 x... Taky mě jednou nechal za odměnu vyčistit pisoáry na štábu... když jsem to viděl, tak jsem zajel do garáže pro kyselinu a velice jednoduše vyčistil kyselinou... Po zahlášení, že úkol je splněn to šel zkontrolovat, ale ani se na pisoáry nepodíval a šel zrovna na velkou, kterou jsem nedělal a řekl, tohle je splněný úkol?!!!... tak znovu!!!... Zážitků s ním by bylo více, ale asi ani jeden pozitivní... kolega co sním taky jezdil, Andrej Kačur na to to hajzla neměl taky vlídné slovo... Jen ho vidět že jde proti vám na buzeráku a vy už nemáte kam uhnout byl deprimující zážitek... Né jednou to skončilo tak, že nás vrátil, že neumíme správně pozdravit, nebo že nejsme řádně ustrojeni... A tak jsem se ani nedivil, když jsem se dozvěděl, že dostal prý rakovinu dvanácterníku... při té jeho životosprávě a jeho vzteklé povaze se ani nebylo čemu divit... kdyby se chtěl někdo ozvat a pokecat tak i na: pazderka.vita@gmail.com

Ahoj, úplnou náhodou jsem narazil na tuhle stránku, ovšem nevím, zda do téhle diskuse ještě vstupuješ.Pro každý případ se hlásím! Žiji na střídačku v Praze a na Šumavě. Z kluků, které vzpomínáš, nejsem v kontaktu s nikým, jen Michala Lukáče se mi náhodou podařilo potkat před léty v nákupáku. Kontakt udržuji s Ondřejem Typoltem a Jardou Šťastným (v Chebu byl "pošťákem"). Č.

Ahoj,hledám spolubojovniky ze štábu . Sloužil jsem v roce 81-83. Zejména bych se rád setkal s Dušanem Sadlikem. Honza.

Čau Franto, mám pocit,že jsem již ti jednou psal. Nicméně zkusím to ještě jednou. Jezdím často do Ústí. Rád bych se s Tebou sešel. Tel. 777953923, knob60@seznam.cz. Měj se Honza.

Zdravím. Natrafila som na vás náhodne pri návšteve Chebu /a následnom googlení o meste/.. Bola by som rada, keby som sa dopátrala s “spolubojovníkom” mojho tatina : Ledo Novotňák, kt.bol na vojenčine v r.69/71.

I když jsem napsal samopal myslím Sa vz.58. Je to podle všech parametrů útočná puška, protože do samopalu se používají pistolové náboje a nejde nasadit bodák. Např. vz. 23,24,25,26 ,škorpion, PPŠ.
Když jsem v dubnu 73 nastoupil na 2.msr byl mi přidělený Sa vz.58P.
Prodělal jsem základní výcvik střelbu cvičnými i ostrými náboji. Měl jsem zařazení pomocník střelce lehkého kulometu. Po KŘK moto střelec ze samopalu-motospojka . Jednou jsme šli na cvičiště Maškov na nácvik střelby na pohyblivé cíle. Velitel roty vystřelil světlici "padáček" a my se učili přesunovat záměrný bod .Každý dostal tři zásobníky cvičných nábojů lehli si na záda pod hlavu malou polní a natáhli zbraň , ale i když jsem měl zajištěno vyšel výstřel . Nahlásil jsem závadu , velitel si vzal zbraň otočil se bezpečného prostoru zkusil to a závada se opakovala. Plné zásobníky jsem vyměnil za prázdné a hned po návratu nahlásil závadu VP. Asi za týden jsme jeli na střelnici Plešivec . Nebyl jsem si jistý, že zbraň je v pořádku a zašel za zbrojířem praporu nprap. Ordošem . Ten si vzal zbraň ,zásobník se třemi náboji a odešel to stranou vyzkoušet , závada tam pořád byla. Na střelby jsem si musel půjčit zbraň. Za pár dní na to byly prověrky a střelby na střelnici Žandov to už jsem měl jinou zbraň. Vystřeli jsem na první terč, kulometné dvojče, a zásahy byly před terčem po druhé to bylo stejné .Mjr. Boldiš, který stál nademnou řval kde mířim. Zvedly se dva menší terče ,oba jsem zasáhl a Boldišovi řekl ,že jsem mířil nad hlavu . Ten si vzal zbraň a zjistil, že muška má být zajištěná barvou , ale bylo to porušené. Boldiš vzal náboje a šli jsme k papírovým terčům pro střelbu z pistole. Odměřil mi vzdálenost a dal tři náboje. Všechny zásahy byly vpravo a dole. Boldiš si vzal nářadí a mušku upravil ,další zásahy byly skoro uprostřed, ale nízko ještě jednou to upravil. Když jsme vrátili zašel za plukovníkem, který vedl prověrky a žádal pro mě opakovaní střeleb z důvodu poruch zbraně. Ten mu řekl pokud bude čas tak souhlasí. Jako poslední měl střílet štáb ,ale chvíli před tím bodla vosa nebo včela kpt.Gajdoše do tváře a oteklo mu to. Tak jsem nastoupil já a majoři Boldiš,Hodina,Herák. Všichni jsme zasahovali prvníma dávkama. Plukovník to hodnotil "Gardová směna". Můj výsledek 5 byl připsán kpt.Gajdošovi a mi po opravě 4. V červenci jsem byl převelený na Velitelskou rotu a dostal "sklopku". Normální střelby jsem měl většinou za 5,ale v masce a noční už byly horší.

Na podzim 73 vyjel celý útvar na soustředění pod stany. V té době jsem byl ještě na Velitelské četě v moto družstvu. Bylo rozhodnuto, že pojedu na motorce a budu v pohotovosti. Mimo to budu pomáhat v jídelně pro vojáky z povolání. Hned první den po večeři jsem se vracel do stanu kde jsem měl lehátko a spacák, ale byla taková mlha a část osvětlení nesvítilo, že jsem se musel vrátit a přespat v jídelně. Ráno jsem stan našel a zjistil ,že se mi ztratila maska, sumka a bodák .Nahlásil jsem to Kučerovi ten si zavolal vojáka který měl na starostí elektrocentrálu a osvětlení a řekl mu ,že zruší trest za večerní poruchu osvětlení ,když sežene věci které se ztratily .Po obědě jsem měl všechno pod spacákem.
V74 jsme znovu vyjeli, ale na jiné místo a začínala zima , to jsme byli už Průzkumná rota, ale stav mužstva byl dvě čety a to nevyjeli všichni. A navíc velitel roty a velitele čet byli v kurzu. Byli jsme rozdělení na dvě skupiny pod velením mjr. Kučery a obden chodili do stráže a různých dozorčích. Většina pluku byla ve stanech a skříňových V3S. Štáb, Velitelská četa ,my a ještě pár vojáku jsme byli ubytování v budově , údajně to byla bývala fara, asi pět minut od tábora. Ráno zjistil Kučera okolo jámy, na odpad a zbytky z kuchyně, stopy divočáků. Ihned začal s ženisty upravovat prostor pro odchyt. Ráno
se tam žádný divočák se nechytil a když tam málem spadl kuchař bylo všechno uvedeno do původního stavu.
Kučera byl vášnivý fotbalista. V létě 74 zorganizoval utkání mezi Velitelskou rotou a PT baterii, která byla na stejné chodbě . První poločas dělal rozhodčího Kučera na druhý si to s velitelem soupeře vyměnili a Kučera nastoupil do sestavy . Hrál dobře ale dost tvrdě. Ten zápas jsme vyhráli později i odvetu byly plánovány i další utkání, ale v září 74 byla Velitelská zrušena.

Zdravím všetkých. Ktorý boli v týchto rokoch ako vodiči Ot-64 u nadp.Vopaska .Veliteľ útvaru VU Cbeb 8522 bol vtedy major Rybak.Dúfam,že sa niekto ozve?

Ahoj Fero pamatuju si Tě ozvi se mi na Winterstorm666@seznam.cz Martin Pater četař

Jedno jsme zase spolu sloužili já na rotě Kučera DVT. Krátce po večerce prošla přes naší rotu ,která byla v přízemí, skupina dost hlučných vojáků a pokračovali nahoru k dělostřelcům .Krátce na to telefonoval DVT ať mu okamžitě nahlásím jména těch opilců. Řekl jsem mu, že to nebyli z naší roty , on na to:" Na bráně řekli ,že jsou z Velitelské" ať splním rozkaz. Vyběhl jsem o patro výše a tam mi dozorčí potvrdil ,že to byli vojáci z jejích baterie. Na telefonu jsem vytočil číslo DVT a předal tomu dozorčímu. Jednou bylo třeba předat Kučerovi nějaký vzkaz. Venku dost pršelo a spojce se nechtělo jít. Zjistili jsme si telefoní číslo a zavolali mu. Ráno na nástupu nám oznámil, že mu zaplatíme koberec, protože jeho manželka kouřila a když zazvonil telefon tak se lekla a upadla jí cigareta a poškodila koberec. Nevím jak to dopadlo , ale nikdo nic neplatil.
Někdy v létě 74 jsme zajišťovali střežení na VŠC ,byli tam štábní důstojníci pluku a praporů. Někdy kolem druhé hodiny v noci ,když byl klid začal Kučera běhat a bušit pistoli do skříňových V3S a stanu .Když se tam objevil nějaký důstojní a ptal se co to má znamenat ,odpověděl Kučera ,že podle plánu má být chemický poplach. Ten důstojník mu odpověděl, že poplach byl před hodinou a on spal a nechtěli ho budit. My jsme se střídali ve stráži , ale nikdo o poplachu nevěděl tak asi nebyl .Další příhody příště.

S majorem Kučerou jsem se poprvé setkal krátce po přijímači na 2.msr. v červnu 73 . Bylo nějaké malé cvičení v okolí Chebu my jsme zajišťovali stráž u štábu. Chvíli před půlnoci odešel Kučera k nějaké jednotce , která byla poblíž za krátkou dobu , už po půlnoci jsem viděl přicházet nějakou postavu . Vyzval jsem ji "Stůj heslo" podle hlasu to byl Kučera , odpověděl mi heslem které platilo do půlnoci a šel dál znovu následovala nová výzva "Stůj heslo nebo střelím ".V tu chvíli se přiblížila další osoba ten už heslo znal ještě jsem zeptal kolik jich je a jestli zná druhu osobu. Asi za půl hodiny se přiblížila další osoba na výzvu mi odpověděl ,že heslo nezná je od Tankového praporu a řekl mi hodnost jméno. Vyzval ho ať jde předemnou a pod namířenou zbraní ho odvel ke štábu. První koho jsme potkali byl Kučera tak ten důstojník mu vynadal ,že když byl u nich tak jim neřekl heslo a strážný ho málem zastřelil. Více jsem poznal mjr. Kučeru od září 73 když už jsem byl na Velitelské rotě a on tam přišel jako velitel místo. kpt.Škrdleho. Nevím jestli to byla náhoda, často jsem chodil do služby na rotu když měl Kučera DVT. Jednou vzal několik vojáku z roty hotovostní V3S a jeli chytat do města vojáky kteří byli bez vycházek ven. Pár jich chytili , ale pak se na něho vrhla opilá žena začala mu nadávat a utrhla mu všechny knoflíky na saku. Kučera neváhal dal jí facku až upadla .V tom zmatku ti chyceni vojáci utekli. Když se vrátil do kasáren přišel do kanceláře na rotě a knoflíky si přišil. Když odcházel řekl "Něco dostanu něco rozdám".Jindy v létě jsme zase spolu sloužili . Seděl jsem u dozorčího stolku a ve tři hodiny v noci se ozvalo "Kuku" jak já i dozorčí PT baterie ,která byla na stejné chodbě jsme zpozorněli, ale nic neviděli Za chvíli se to ozvalo znovu a za rohem se objevil Kučera se samopalem se slovy: "Strážný chrápe a neví že nemá zbraň ".Jak s tím vojákem dopadlo nevím .Další příhody příště.

Jaromíre ty máš pamět nebo jsi psal deník a ted z toho čerpáš,ale kdyby to někdo udělal opravdu si psal co se událo tak to by byla zajímavá kniha já si některé příhody fakt pomatuji do puntíku a je to 45 let i mjr. Kučeru si pomatuju ten snad nebyl normální,jednou jsem se vracel z opuštáku bylo to tak akorát byla půlnoc on měl devetáka byl u vchodu a dělal tam pořádek,měl nadělané z provázků takové obdelníky a mě taky do jednoho strčil už nás tam bylo víc no a skončil jsem v base do rána, ráno si pro mě přišel mjr. Hodina a říkal cos blbnul to byl opravdu jeden z mála slušných důstojníků

Máš pravdu těch příhod bylo opravdu hodně o některých jsem už psal .O majoru Kučerovi mám ještě několik .Na majora Hodinu si také vzpomínám byl správný důstojník ,krátce jsem s ním setkával když byl dubnu 73 na 2. msr v přijímači a do konce června sloužil, pak jsem byl převelený na Velitelskou rotu moto družstvo a půl roku dělal kurýra mezi naším plukem a divizi v Karlových Varech tak jsem ho potkával na štábu jak pluku tak praporu. Párkrát jsem měl dozorčího na rotě a on DVT.

Často jsem chodil do služby jako spojka. Byla to skupina asi deseti vojáků kteří by v případě BOPO chodili budit vojáky z povolání. Služba začínala před večeří a končilo se druhý den po rozcvičce o víkendu se začalo v pátek a končilo se až v pondělí ráno. Nejdříve jsme měli jednu světnici na PL baterii později byla vybudována zvláštní místnost přímo naproti stanoviště DVT. Jednou v létě 74 byl DVT vyhlášen nástup spojek ,dělalo se bzučákem v místnosti spojek. DVT nám oznámil , že nějaký topič měl kožní problémy a z ošetřovny ho poslali ráno do Chebské nemocnice a on se ještě nevrátil . Asi šest z nás s pomocníkem DVT jsme hotovostní V3S měli objíždět hospody a hledat toho vojáka .Poručík vždy vystoupil náhledl do hospody a jelo se dál . Asi u čtvrté hospody vyběhl s čepici v ruce ,že ten voják tam je ale nechce jít a jeho napadli civilove. Vběhli jsme tam , ruce jsme měli na přezkách opasků, připravení je rozepnout a bránit se. Hospoda ztichla jen číšník pobíhal a uklidňoval všechny. Poručík znovu vyzval toho vojáka ,ale ten se chytil židle a nechtěl vstát. Dva z nás ho i s židli vynesli ven , útratu zaplatili ti co s ním seděli u stolu. U auta jsme ho shodili z židle a hodili na korbu. Hned po návratu zavolal DVT velitele stráže a vyvaděče vězňů ať vojáka odvedou na ošetřovnu jestli je schopen výkonu trestu ,pokud ano okamžitě zavřít.

Dobrý den, náhodou jsem objevil portál ZVS ve vzpomínkách týkajících se kasáren v Chebu. Konkrétně Ernesta Thelmanna. Sloužil jsem v nich v letech 1967 až 1969.Zajímavé dva roky. Byl jsem u "bigošů" lapiduchem. Mým velitelem roty byl npor. Zbořil. Velitelem praporu major Orság /jak jsem se dočetl nedávno zemřel/.Na ošetřovně byl hlavním lékařem kapitán Kala. Výborný lékař-na nás lapiduchy nedal dopustit. Rok 1968, hlavně srpen a další dny byly ze všeho nejzajímavější. Před 21. srpnem jsme byli vysláni jako strážní jednotka na Doupov chránit muniční sklad s TNT. Měla se tam konat přehlídka překonání uměle vytvořeného příkopu. Po příjezdu vojáků "spojeneckých armád" nastal však zmatek. Na to konto se museli všichni ze seřadiště vrátit do svých posádek. Jen náš strážný oddíl tam musel zůstat a chránit ten úsek podminovaný pro tu ukázku. To jen pro to aby tam do toho nikdo nevjel. Vydrželi jsme tam 2 dny, než jej ženisti vyhodili. Potom alou po ose sami na otéčku zpět do Chebu. Tam kasárna prázdný-vyfasovali jsme 4 zásobníky ostrých, "kádečka", cigarety jako ve válce a odjeli na"Hitlerovu dálnici" zaujmout postavení.Nevím jak tam byli ostatní dlouho zakopaný,ale nás zřejmě pro úspěch na Doupově , poslali chránit společně s policajty město Turnov, Semily a Liberec s ostrými.Tam by jsme vydrželi asi do konce vojny,kdyby se netratil samopal-to byl v tý době velký průser. Degradace atd. a vráceni do kasáren začátkem prosince. Tam se už, mám za to děly změny. Nevím teď přesně pplk. Koloděj údajně byl poslán na školení do SSSR. Místo něj byl určen velitelem útvaru 8522 pplk. Majerčák. No a ještě taková niticka-někdo mezi tím vyhodil ošetřovnu. Jelikož tam byli zabydleni také kontráši, bylo vyšetřování na místě. Vyšetřovali, vyšetřovali, ale po zbytek vojny jsme se oficiálně nedozvěděli, jak se to stalo. Já to vím, ale nepovím. Jo a ten samopal se našel téměř po devíti měsících, Sebrali nám jej nepozorovaně malý kluci, co se okolo nás vždycky motali. Ještě jsou pěkné vzpomínky na kapitána Kučeru /dostal pak majora/-dělal, mám takový dojem, výstrojáka na praporu, Na jeho odpolední rozkazy. To byl vždycky horor. Kolikrát se šlo na večeři rovnou z buzeráku. Tak to jsou moje vzpomínky na léta vojančiny v Chebu. Loni jsem se tam byl podívat na místa, kde kasárna stávala /byl jsem ve Fr. Lázní na léčení/a z celých kasáren tam zůstala akorát zeď s dvířky do nemocnice. Těmi jsme si chodili z ošetřovny na i pro pivo do hospody Na výsluní. Rád bych se dověděl co se stalo s výše jmenovanými. Díky a s pozdravem Jan Reč.

Zdravím spolubojovníka Honzu. Konečně se ozval někdo, kdo v těchto letech byl také v Chebu. Sloužil jsem také v letech 1967- 69 v těchto kasárnách, ale v prostředním vchodě do stejné budovy. Byl jsem na Velitelské rotě na průzkumné četě. Velitel roty byl npr. Zdeněk Tschernay, člověk který pro nás průzkumáky měl heslo, že když voják nemůže, tak ještě třikrát může a když opravdu nemůže, tak leží na zemi a jde mu od huby pěna. Neříkám to jako výčitku, ale jako dík, protože jsem si na to mockrát vzpomenul při různých okolnostech. Moc nás naučil, nikdy se nechoval povýšeně a jsem mu za hodně vděčný. Je nezapomenutelný již z toho důvodu, že se nám na prvním nástupu představil slovy: Jsem Váš velitel roty, jmenuji se npr. Zdeněk Černaj, píše se to TSCHERNAY, říkám to proto, že když někdo bude psát po městě že Černaj je vůl, tak aby to bylo alespoň správně napsáné!!! Prostě to od něho na úvod takto nikdo nečekal! Velitelem průzkumné čety byl por. Petr Albrecht, vynikající a dobrý člověk. Náčelníkem průzkumu v té době byl mjr. Hodina, kterého jsem si vždy vážil a celou dobu na něho vzpomínal. Rád ještě vzpomínám na mjr. Táborského, který si mě od průzkumáků občas půjčoval na různé závody. Jelikož velitelská rota sestávala kromě z průzkumné i z chemické čety, tak je nutno vzpomenout i na chemického náčelníka, který nám sice přímo nevelel, ale byl velice solidní a několikrát nám v nouzi prodloužil vycházku. Jméno jsem momentálně nějak zapomenul. Další složka Velitelské roty byla velitelské četa, to bylo pár kluků se zdravotním omezením a tak dělali šoféry nejvyšším.... a několik jich bylo i motospojek pro pluk. Já si na tebou uváděné důstojníky pamatuji a rovněž na lapiduchy na ošetřovně. V roce 68 jsem byl na PŠ v Karlových Varech a po příchodu do Chebu jsme hlídali jatka v Chebu a to byla každý den taková žranice, že se nám ani ze služby nechtělo. Asi to vzpomínání již stačí a tak končím. Přeji Ti vše dobré Slávek Psota

Tak npr. Tschernay jiz pred deseti lety zemrel

Strávil som s ním dva roky života na chemickej čate... v tom čase už bol kapitán, veliteľ roty... správny chlap...

Já slouži na Velitelské rotě 73-74 nejdříve na Velitelské četě jako motocyklista-směrník po půl roce jsem byl převelen na Průzkumnou četu.Velitel byl kpt.Škrdle od září 73 mjr.Kučera.Zpravodajský náčelník mjr.Andrejs na funkci velitele čety byli absolventi,kteří se po roce střídali.Velitelská rota byla zrušena v září 74 Velitelská četa zůstala a vznikly Průzkumná a Chemická rota.Velitelem průzkumné roty byl por.Nejezchleba.Koncem března 75 jsem odešel do civilu.