ZVS ve vzpomínkách

Chcem len ozámiť celej našej Chebskej obci, že pred 14 -timi dňami nás navždy opustil mjr. Ország.
Česť jeho pamiatke.

V Chebu jsem sloužil 71-73 na druhém prapoře.Velel tomu mj Orság.Pokud to
je totožný pán ,dožil se úctyhodného věku.Milan

Prajem všetko dobré p. Milan. Mám taký dojem, že sa jedná o tú istú osobu, ale Vám to preverím a odpíšem.

Děkuji Ivane.V Chebu bylo krásně,výborná parta,spoustu legrace,uteklo to jako voda.Dodnes vzpomínám na ppl.Tesaře a na velitele čtvrté roty por.Slámu.
To byli rozumní chlapy,na rozdíl třeba od majora Blechy.Když jsme šli do stráže
představil se nám: Jsem major Blecha,v případě války podplukovník.říkají mi
atomový kokot,Nebo náčelník dělostřelectva ppl. Pípa,toho dokonce na nějaký
čas zdegradovali mám dojem dokonce na vojína.Zdaví M.

Také jsem sloužil v Chebu r.1971- 73 na TOPce útvaru velel mjr.Nakládal a na TOPce mjr.Košák. Tak je docela možné že jsme se viděli ?

Ahoj, sloužil jsem v Chebu 1972-1974 u dělostřelců, jezdil jsem s UAZem a vozil majora Jamelskýho, případně majora Rašku. Velitele mi dělal nadrotmistr Chren.
fandel@centrum.cz

Služil som v chebu 3prapor 9rota velitel nad poručik timko rok 1981-83 Oyvite sa nikto čo sme spolu služili

Ahoj já slouži na spojrotě taky rok 81-83 jako radista na OT 64

Ahoj . hedám kamaráda z vojny Jmenoval se Pavol Spišiak. Řidič na spojrotě 80-82 Pomuže někdo děkuji Pavel pav.ded@centrum.cz

…. zajímal by mě osud restaurace Ohře.....

Asi jsem již moc starý vojáka na tuto restauraci si již nikdo nepamatuje.....nebo přece? ...dejte prosím info...

sloužil jsem v Chebu roky 1971=73 do restaurace Ohře jsme chodili na tancovačky bylo to tam pěkný a stálo to vždy za to,restarace byla zrušena co mám info zhruba před 20 roky, je tam vietnamská restarace

Tak bývalou restauraci Ohře jsem "objevil" a ve složce "Vaše fotky" je fotografie a text.

Narukoval jsem v říjnu 1970, měl jsem to štěstí, že jsem se po "příjimači" dostal díky tehdy podpr. Veselému do proviantního skladu.....
Moc jsem se v tom nevyznal, ale v té době byly nějaké prověrky a důstojníci byli rozděleni na ty, co jsou prověřeni a zůstanu a na ty, na které není spolehnutí a musí armádu opustit... Na štábu byl kapitán, bohužel po těch letech si jméno již nepamatuji. Ale asi dělal výplaty, protože vždy ke konci měsíce mě zavolal, že má práci na štábu a že by potřeboval něco teplého do žaludku... na PB vařiči jsem vždy dělal pochoutku, kterou nikdy neodmítl... naklepanou panenku s čerstvým chlebem.. to jsem donesl do kanceláře na štáb a již tam bylo přes spoj rotu nějaké pivko nebo sedmička červeného...
V roce 1971 tito důstojníci končili a viděl jsem okna proviantu, jak dotyčný kapitán odchází přes "buzerák" na poslední cestě, v doprovodu kapely ze spoj. roty..... pak jsem se s ním jednou setkal na nepovolené vycházce ve Františkových lázních, říkal, že si zatím užívá, údajně měli tito lidé placený rok na sehnání civilního zaměstnání... předpokládám, že to tak bylo, byl jsem dvacetiletý kluk.... potvrďte v diskuzi, zda to tak tehdy mohlo být.....

dnes som mal sen zo zvs,zobudil som sa so slzami v očiach,na to sa neda zabudnut,a
ešte tam bol aj naš velitel roty kpt.Mixa

Kto si spomenie na dni otvorených dverí na našom útvare? Nebolo to v zime a ani v lete. Deň otvorených dverí nášho útvaru bol k nejakému vojenskému sviatku, buď v jarnom , alebo v jesennom období. Nepamätám si. Pamätám si len, že na buzeráku bolo vystavená vojenská technika, zopár tankov , obrnené transportéry, rádiové vozy, zo dva fuga, nejaké stratené delo a ani sám neviem čo ešte. Mám taký dojem, že aj kuchyňa uvarila guľáš a podávala ho návštevníkom. Tí návštevníci boli prevažne rodiny so svojími ratolesťami, ktoré sa radi zahrali na vojakov , v skutočnej vojenskej technike. Bolo to celkom zaujímavé a myslím si , že pre deti to boli nezabudnuteľné zážitky.
Ja som mal na starosti , ako vždycky ozvučenie buzeráku . Na spestrenie a doladenie nálady som musel prehrávať našu československú hudbu. Už ráno pred začatím mi mjr. Mojžiš naduplikoval, aby som tam nepúšťal nejaké západne skladby, lebo nepotrebuje , aby mu niekto vykrikoval, že sme zas púšťali prehnitú západnú muziku. No samozrejme súdruh major, bude len naša. Lenže to som povedal len pre to, aby mjr. Mojžíš v spokojnosti odišiel domov. Len čo sa asi okolo jedenástej hodiny povytrácala prevažná časť dôstojníckeho zboru, hneď som tam nahodil nahrávky z prvej dvadsiatky Nemeckej diskotéky . V spokojnosti som si chodil po buzeráku a počúval uznanie a pochvalu od kuchárov a vystrojákov, že mám pekné nahrávky, ktoré aj im musím nahrať. No netrvalo to dlho. Odkiaľsi zo štábu sa dovalil ppluk. Strnád, alebo Blahynka / už si presne nepamätám /a pred všetkými ma tak ľudovo povedané dodrbal, že som sa z toho nespamätal ani po skončení celej akcie. Na druhý deň to malo ďalšiu odozvu, keď si ma na ďalší podrb zavolal aj mjr. Mojžíš a aj kpt. Plátenka. Moja výhovorka, že sa mi pomiešali magnetofóne kotúče neobstála . Ešte dnes si spomínam na slová , ktoré mjr. Mojžíš vyslovoval pri nejakom mojom prúsere: Mne raz pro tebe Sloviku zavřou. / a nestalo sa, nezavreli ani mňa a ani jeho. /

A já si vzpomínám na jeden den otevřených dveří na Víze - nejspíš to byl rok 1980. Byl nádherný slunečný den, na buzeráku všelijaká vojenská technika a pokud se nepletu, bylo tam i vojenské hasičské auto (mohlo být hasičské?). Náš dvouletý synek byl ve svém živlu a zdaleka nevětší zážitek měl z toho, když ho řidič tohoto hasičského? auta vzal k sobě do kabiny a nechal ho do zapnutého mikrofonu vykřikovat, takže buzerákem se neslo: "Mami,nesměj se!".
Jo, Cheb, krásnej život...

Pozdravujem Vás pani Hanka. Som nesmierne rád, že ste svojimi spomienkami o Chebu, vstúpili do našich príspevkov . Už len tá veta : Jo, Cheb, krásnej život ... , hovori za všetko. Budeme všetci radi, keď na našich stránkach budete pokračovať v odhaľovaní iste zaujímavých udalostí, či už Vašich , alebo Vašeho manžela , ktoré sa viažu na naše vojenské roky , prežité v Chebe.
Ďakujem za ďalšie príspevky a prajem Vám veľa , veľa zdravia.

Dobrý den, pane Ivane, tak toto jsem teda nečekala. Myslím tu odpověď. Konečně mám dostatek času a tak jsem včera do noci pročítala vzpomínky vojáků a nedalo mi si takto písemně nevzpomenout. V korespondenci je, zřejmě díky Vám, převážná většina příspěvků z doby, kdy jsme i my bydleli v Chebu (1979 -1983). Bylo milé číst a vzpomínat. Pamatuju si hodně tu zmiňovaných jmen, samozřejmě hlavně důstojníků. Ale i pár záklaďáků by se našlo. A taky házenkáři. Manžel - Michal Čulák - sloužil na Víze spolu s Radkem Fuchsem, Karlem Šorfem, Honzou Prochzkou, Vláďou Horákem - a toto byla naše parta i v soukromém životě. My, baby, jsme se setkávaly v době časté nepřítomnosti našich drahých poloviček, čas od času jsme společně vyrazili do tu už zmiňovaného baru Apolo, na zábavy a plesy v PDA, v létě na Skalku a tak. Prostě takovej pravej vojenskej život se vším všudy, ale hlavně přátelství a ... mládí.
Vzpomínek je plno a na povrch paměti teď stále a stále vyplývají další a další.
Možná se ještě připojím, ale zatím nejsem zběhlá v těchto elektronických praktikách a tak si nejsem jistá, či to svedu. Zatím se mi to daří víceméně šťastnou náhodou, ne cíleně.
Podle Vaší slovenštiny soudím, že žijete na Slovensku. Já taky. Tak se mějte hezky a ať vzkvétá konverzace a vyjde letošní chebské setkání.

Pani Hanka, aj ja som nesmierne rád, keď nám na našu internetovú stánku pribudne človek, ktorý ma niečo spoločné s naším útvarom 8522. Zase sa objaví niečo nové, ktoré niekde v hlbinách nášho starnúceho mozgu vytiahne zabudnutú príhodu ,alebo stratenú myšlienku. Je celkom možné, že sme sa v tých časoch aj stretli , ale v tedy sme tomu nevenovali zvýšenú pozornosť. Veď na čo , keď každý sme prežívali svoj život.
Už som to tu niekde písal, , že pochádzam zo Slovenska s Oravy z obce Rabčice, ktorá je vzdialená 12 km od Oravskej priehrady. Prajem Vám ešte raz veľa zdravia a pevne verím , že sa od Vás mi všetci bývalí Chebáci dočkáme pár zaujímavých príspevkov , ktoré okrášlia naše stránky.