ZVS ve vzpomínkách

Já Tě též zdravím Ivane.Mám jednu vzpomínku na tehdy mj Mojžíše.Jak jsem psal již v minulých vzpomínkách o tom jak jsme byli na té přípravě pro cvičení na Doupově, než nás obsadili rusáci.Tu noc jsem zrovna byl na hlídce/strážil jsem sklad TNT/ a okolo půl třetí ráno mi přišel zkontrolovat major Mojžíš.Ten mi právě zdělil co se děje a pravděpodobně co se bude dít dál.Měli jsme o tom dost dlouhou řeč.Bohužel ta jeho předpověď se do důsledku splnila.Přeji mu tímto hodně zdraví do dalších let.Ahoj Honza.

Pozdravujem ťa Janko. Na môjho šéfa ppluk. Mojžiša, ktorého ty spomínaš, mám len tie najlepšie spomienky. Teraz, s odstupom času mi je až ľúto , ako som počas tých necelých dvoch rokov zneužíval jeho dobrotu, ale to v tých časov, by bol urobil asi každý vojak. Myslím si, že on mal veľmi veľký prehľad vo vojenskom a aj politickom dianí, ale hlavné na tom je to , že nežral tu vojnu , ako niektorí iní magori a sám tiež mal zašivacke maniere. Veľmi rád sa teším na stretnutia s ním, kde naše spoločné spomienky prekrývajú súčasnosť a vzájomné sympatie sú viac, ako nadštandartné.

Jsem rád,že se taky někdo ozval kdo sloužil v Chebu v letech 67-69.Byly to zajímavé roky.Mohli jsme v té době pít pivo /10 i 12ku- ta byla jen pro vyvolené.To byla vždy v době výplaty arma obležená.Na 1,praporu jsme však měli výborně zásoben "klub".Měli jsme tam i kulečníkový stůl.Každá prohra se platila pivem.V té době platila zásada ještě co se týkala pivních lahví.Na dně rybičku, to ještě záleželo jestli byla flaška zelená nebo červená.No to však pak všechno padlo v posledních dvou měsících vojny-nastala prohibice.Jenže nás se to však netýkalo.Měli jsme za tu dobu už mezi lampasáky známosti,takže jsme vyměnili pivo za tvrdý alkohol.Peněz bylo dost,protože se začali vracet vojáci,kteří byli odvelení do různých pracovních skupin po republice.Dostávali za práci podstatnou část peněz.Ty dva měsíce byly hrozný.Téměř denně v lihu.Ještě k našemu praporu.Velitelem se stal major Andrejs /nebo Andrejsek/písařem mu byl des. Ptáček a Já povýšil na praporního lapiducha. Mám taky takový dojem že v tý době nám tam dělal politruka mj. Mojžíš.Zdravím Honza Reč.

Pozdravujem Vás pán Janko. Keď som ja nastúpil na ZVS do Chebu v r. 1977, tak po absolvovaní prijímača ( 10/1977 )som bol zaradený na prieskumnú rotu, ktorej velil v tom čase por. Porubčan a spravodajského náčelníka nám robil mjr. Andrejs. Pokiaľ si dobre pamätám, tak mal dve dcéry a asi začiatkom leta 1978 šiel do vysluhového civilu. Spomínam to aj v svojich zážitkoch na týchto stránkach. Práve on mjr. Andrejs, ma nechcel v žiadnom prípade prepustiť z prieskumnej roty na politickú skupinu, ale nič nezmohol voči mjr. Mojžišovi v tom čase veliteľ IKVČ a kpt. Plátenkovy , ktorý vtedy zastával funkciu politruka pluku. Mjr. Andrejs umrel asi pred desiatimi rokmi a ppluk. Mojžíš sa stále teší dobrému zdraviu.

Slouzil jsem tam v letech 1982 - 1984....ozve se nekdo ? Palo.
piste na ltd.healthysys@rocketmail.com

Diky

V Chebe som bol na vojne ako absolvent od septembra 1975 do augusta 1976. Bol som na prvom prápore, druhej rote, veliteľ prvej čaty. Značnú časť vojenčiny som zastupoval veliteľa roty. Veliteľ práporu bol asi 5 mesiacov pplk. Baudiš, potom napor. Vacek. Náčelník štábu práporu mjr. Stanislav Hodina, politruk por. Jozef Ganz (občas sa stretneme v Bratislave). Veliteľ druhej roty bol por. Zdeněk Stankovský.
S odstupom času som si uvedomil, že skúsenosti z roka vojenčiny sú neopakovateľné, zážitky nezabudnuteľné. To, čo som sa tam naučil o sebe a druhých ľuďoch, by som nemal šancu pri nijakej inej príležitosti. Veľakrát som na to spomínal, keď som začal podnikať a zamestnal ľudí.
Ak si niekto z „mojich vojakov z druhej roty“ na mňa spomenie a niečo napíše, poteší ma to. Po mene si pamätám asi 10 ľudí.

Zdravím Peter, ještě bych doplnil, že s tebou na cimře (jestli se nemýlím) bydlel absolvent Vlček (křestní si nemohu vzpomenout) a Zdeněk Pochylý. Jednou jsem se u vás v noci schoval před ožralým Stankovským, kdy střílel z malorážky na chodbě :-))))))) Zdraví Vladimír

Ahoj Vladimíre. Chcem sa opýtať, či si nepamätáš , aké zaradenie mal ten Zdeněk Pochylý .

Zdravím Ivane, čet. abs. Zdeněk Pochylý, velitel čety (některé) :-)

Chebští spolubojovníci,před nedávnem odešel do věčných bojišť pan Jirka Vejnar,který sloužil na Vízu v letech 73-75.Tak vzpomeň Ty kdos vojančil s ním.

Na statku jsem byl jednou, byl jsem na PT bateriii v roce 1980-1982 u pana Jegla.Kdy jsi ty byl vojn2P4LDě a kde.

Ačkoliv toto generál Pavel popírá, v Chebu vojna obsahovala všechny druhy pitomců, přesně tak, jak to popisují zmíněné knihy i pozdější filmy. Ale také perfektní a sympatické lidi podle vzoru nadporučíka Lukáše. Vojna byla tehdy bolševická a nacvičovali jsme vyloženpou sebevraždu - útok s bodáky na cizí zákop. Nezapomenutelné poučení. Lituji dnešní hochy, že o tyto zážitky přišli. Na to nelze zapomenout. Vojna mi dala i celoživotní kamarády.

Hezký den,přeji Vám všem.
Mmj.:
Souhlasím. V Chebu jsme "přistáli" na základě kladného doporučení, a super posudku, .............neboť jsme byli ti nejlepší, a náš život měl cenu 3 minuty.Vzpomínky na město a kamarády v dobrém. Zdraví T.

dobrý den p. Guzmicky čtu s velkým potěšením a zájmem již druhý Váš příspěvek na tomto fóru. Sloužil jsem na VÍZU 59-61 tedy pěkně dlouhá doba mnoho velitelů a spolubojovníků již asi nežije. Mnohdy jsme skřípali zuby a nadavali na tu prokletou vojnu ale časem se na špatně zapomene a rád na tu dobu vzpomínám jako zde mnoho dalších. Píšete o víře v dobro je dobře ze aspon někdo v některé dobře lidské vlastnosti věří i když jak píšete po krutém pádu. Bohužel těch dobrých věci a zvlášť DOBRÝCH SLUŠNÝCH lidí bohužel rapidně ubývá. Převládl hon po majetku a postavení. Ale nikdo si toto sebou na věčnost nevezme. Asi moc moralizuji tak snad stačí.PŘEJI hodně úspěchu a obrat k lepšímu. Dík za Vaše příspěvky. Zdravím

Radosť , tréma , strach ani neviem ktorý pocit prevláda idem na miesta
ktoré som opúšťal s nádejou že kto bol v Chebe toho už nič neprekvapí. Joj ako hlboko som sa mýlil .Ten velký svet ktorý ma tak lákal my dal užitˇsi pocit velkej slávy ochutnať pád rovno na hubu ale aj nájsť čo sa nedá vziať a to je viera v dobro i keď som ju našiel až na samom dne pekla .
Teším sa na vás priatelia spolubojovníci .

Kto je autorom výroku "Tak co mladej, chceš po koulích!"

Dňa 8.4.2015. nás náhle navždy opustil bývalý veliteľ, vedúci hornej i dolnej kuchyne ,vedúci proviantného skladu, vynikajúci človek pán Václav Vraník.
Česť jeho pamiatke.

Bola marcová nedeľa a ja som sa vracal z domu naspäť na útvar nočným rýchlikom, asi z dovolenky.Dorazil som na ošetrovňu asi tak okolo pol druhej nad ránom.Dozvedel som sa že o piatej idem ako zdravotný dozor z 2 mspr(Vízo)na cvičenie.Tak som sa pobalil, spacák, oblečenie, tabák, domáce a pod.Len som sa zabudol oholiť.Tak som dorazil na buzerák na Víze, kde stáli v rade nachystané OT.Našiel som si sa sanitu a z vodičom som čakal na výjazd.Išli s nami aj záložaci.A v tom sa prirútil Janko Pástor a mimochodom sa ma v kľude opýtal či som záložka.Po mojej odpovedi že nie, to bol obrat o 180 stupňov, strašný rev a sliny lietaly asi po celom buzeráku, že som zarostený ako opica a pod.Že mám pár minút na oholenie, ináč zhnijem v base.Tak som nabehol na prápor a tam sa akosi oholil.A na Doupově sme sa našťastie nestretli.

Byl jsem na vojně duben 1989 a tam jsem poznal Janka Pástora myslím měl hodnost majora. Ovšem nebyl to zlý chlap a byly chvíle kdy jsme se i zasmáli. Obzvlášť jeho mluvě s ústy bez zubu

... a jeho chuti po jídle z kuchyně pro záklaďáky také, že? Jídlonosiče byly jeho doplněk. "Davaj viaciej, mám veľkú rodinu!" ... a také vzpomínám, jaký jsme mívali jako záklaďáci hlad, ale to bylo za totáče. :-)