ZVS ve vzpomínkách

Zdravím všechny, kdo měli tu čest, nebo snad smůlu a prožili alespoň část svých vojenských let u VÚ 8522 Cheb. Na tyto stránky jsem se dostal opravdovou náhodou a bez jakéhokoliv cíleného hledání. Najednou už tady sedím asi tři hodiny a vzpomínám společně s vámi všemi a prohlížím si fotky. Býval jsem voják z povolání "politruk" a jako by to bylo dnes, vzpomínám, jak jsem 1.8.1986 nastupoval do Chebu po vysoké škole. Z toho, že jsem šel po škole sloužit až do Chebu jsem samozřejmě pražádnou radost neměl, ale zase jsem si říkal, že teď už se mohu k domovu jen přibližovat.. Jsem z Brna. Nastoupi jsem na Vízo, kde tenkrát velel kpt. Ambrozek, ale už po pár měsících odešel na štáb pluku a 2. praporu velel Ján Pástor. V tu dobu jsme tam byli opravdu téměř samí mladí "lampasáci", kteří přišli ze škol a pod vedením "Krakena" Pástora se tam vytvořila docela dobrá parta lidí. Pástor, Sedláček, Kopa, Mojzes, Macura, Cabadaj, Vopasek, já ... Na spoustu dalších jsem zapomněl a jména mi vypadla. Když si vzpomenu, jak jsme jako prapor poprvé vyjeli na cvičení na Doupov, ještě teď mi běhá mráz po zádech. Najednou jsem viděl zbytky vesnic a základů domů, kde kdysi stávaly vesnice a bydleli v nich lidé, kteří byli vyhnáni.. Nebyl to pěkný pohled a musím přiznat, že mě zachvátila deziluze. Ale pomalu a jistě jsem postupně přivykal tomu vojenskému drilu a životu. Se spoustou věcí jsem se musel vnitřně poprat, protože jsem prostě nechápal jejich smysl a praktický užitek. To když jsem jako ZVP roty dostal nařízenou pracovní sobotu a neděli a musel jsem zkrášlovat a opravovat nástěnky... :-) a spoustu dalších a dalších "užitečných" věcí. A pak to přišlo... Na podzim 1986 si to namířil přes kopečky do tehdejší SRN politruk praporu Hoza Kopa. To si snad nikdo nedokáže představit tu melu a ten poprask, který následoval. No a ze mě v tu dobu udělali ZVP praporu. Musím říct, že postupně jsem tomu všemu tak nějak přivykl a našel jsem si to svoje místečko.. Rád vzpomínám na to, jak jsem o vánocích pouštěl klukům na pévéesce moje vlastní gramofonové desky Led Zeppelin, Deep Purple, Dire Straits, Iron Maiden.. a nazval jsem to vánoční fonotékou..:-) Dodnes vlastně ani nevím jak je možné, že mi to prošlo tam nahoře..:-) Zvlášť úsměvné je to, že jsem ty desky kupoval v Brně na zakázané burze, kde nás mnohokrát rozprášila tehdejší veřejná bezpečnost. To, že jsem vlastně tak nějak přežíval, každý rok si dával žádosti o přeložení na Moravu, nejlépe do Brna, které mi samozřejmě byly zamítnuty a já jsem statečně dál sloužil straně a lidu, tak tomu do značné míry vděčím i sportování, které jsem miloval od malička. Fotbal, tenis, běh, stolní tenis.. to byl můj život ve volném čase. Moc rád vzpomínám na to jak jsem jezdil s vojákama po různých přeborech a sám jsem se jich účastnil. Rád vzpomínám na mjr. Soustružníka, na pplk. Hodinu a další, kteří také měli ke sportu vřelý vztah. Léta běžely, střelby střídaly cvičení a cvičení střídaly střelby a přišla sametová revoluce. Tenkrát jsme to vše zpočátku brali s rozpaky a jen těžko jsme se v té situaci orientovali.. Z nás politických pracovníků se stali kulturní pracovníci atd., z některých jako třeba ze mě se postupně stali velitelé. V roce 1990 moje mise v Chebu skončila a já jsem se konečně dočkal převelení na Moravu. Teď už jsem 10 let v civilu, živím se jako OSVČ a s úsměvem a s někdy s kroucením hlavou, jestli to opravdu vše bylo skutečné, vzpomínám na moje vojenská léta v Chebu. Byla to tvrdá škola... Tak ještě jednou zdravím všechny!

zdravím vás, v r.89 jsem dělal na vízu na pl baterii vykonného praporčíka, svého velitele jsem viděl snad 2 krát, měl v te době nějaké vážne zdravotní problémy, snad rakovina.. takže jsem dosti zvlčel bez kontroly a vedení. Vás si možná pamatuji, patřil jste mezi ty normálni a jezdil do kasáren tuším na kole. Jednou jsem vás při nějakém večerním nástupu pořádně vytočil. dokonce jste do mne skočil :-) Jestli jste to vy, tak se mějte hezky a přeji moc úspěchu v podnikání.

Tak Tě zdravím jako dřívější ZVP 3.motostřeleckého praporu kpt. Šantrůčka, 65. motostřeleckého pluku, jestlipak si ještě vzpomeneš na mé jméno?

Ještě po přesnost, tehdejší sestava v letech 1986-1987 3. mspr velitel praporu kpt. Šantrůček, náčelník štábu npor. Musil, ZVP praporu npor. Šáda, velitele 7. msr npor.Mixa, velitel 8. msr npor.Sedláček,velitel 9. msr npor. Andrášik. Jestli to bude někdo číst z tehdejších vojáků 3. mspr a vzpomene si, ať se mi ozve, všechny tehdejší spolubojovníky srdečně zdravím a děkuji za uveřejněné fotky, také tam některé přidám přes administrátora, býval jsem voják z povolání také "politruk" a nad fotkami jsem seděl celé odpoledne, děkuji ještě jednou za ně a hezkou vzpomínku. Ruda.

Velitel 8 msr bol kpt Daduč bol som tam V.P.

Přijímač - podzim 88, 3. prapor, 8. msr, velitel npor. Sedláček, velitelé družstev: Bedlovič, Fidler, Svoboda. Ano, tehdejší sestava sedí.

89/90 jsem byl na Vízo na 6.rote jako č.a. velitel 3.cety pod Mojzesem a pak Biskupem.

Pamatuju si tě i když příjmení si nevzpomenu.Přišel jsi zároveň se Sváťou Macurou.Já byl u něj na 4.msr jako velitel AGS družstva.Bolgáč byl už tenkrát ve vazbě ?? Kopa když chtěl zdrhnout tak byl přece vožralej ,že ?Jak to s ním tenkrát dopadlo,nevíš? Komunikuju s ppor. Mírou Heczkem a malým sakem Pavlem Kabátem na facebooku .Do civilu jsem šel na jaře 87.Písneme si ještě jo? Zatím čau!

Ahoj, zminujes tu Bolgáče, byl to i můj velitel roty, on byl zavrenej?

Vie niekto podrobnosti o tragickom úmrtí npor. Vopaseka v roku 1990 alebo 1991?

Hoj byl ožralý a navigoval OT-64 bylo to na cvičení myslím rok 1990 Doupov? to bylo viděl jsem to z dálky docela masakr jak ho přejeli víc si nepamatuju.

čus taky jsem nějaký čac u něho sloužil...

Zdar.
Vracali sme sa v noci do zrubového tábora na Doupove.Kolona OT-64,na čele veliteľské otečko s kpt.Vopaskom.Na nástupe nám prízvukoval hlavne bezpečnosť posádok a bigošov.Tma bola,že by sa dala krájať.Stroje jazdili s bojovím osvetlením.Svetlá boli zastreté,svietili len na 2-3metre pred otečko.Cesta k táboru sa zahýbala v 90stupnovom uhle. Vopasek dal pokyn svojmu vodičovi aby zastal,vyskočil zo stroja a šiel dopredu.Potom sa jeho otečko pohlo a pri prejazde zákrutou ho zachytilo koleso prednej nápravy.Stiahlo ho pod seba a...Neviem to iste ,je možné že ho prešlo aj druhé otečko v kolone.Zraneniam podlahol hned,otvorilo mu to hlavu.Zanedlho svitalo,a začal sa krásný slnečný den.Nemohlo sa s ničím hýbať,čakalo sa do obeda na vyšetrovateľov.Dosť to tam zapáchalo,zlietal sa hmyz.Niekto nariadil telo prikryť,a tak sme vypli vložky zo spacákov.V mojích očiach bol kpt.Vopasek velitelom telom i dušou,chlap na správnom mieste.Vtedy som to tak nevnímal,bol som rád, ked som bol mimo jeho dosahu.

Bol som Vopaskov velitelsky vodič.

Byl jsem u toho hodil jsem takovou šavli že bych se možná zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Nemám na to hezké vzpomínky.

Bolo to zrejme na PTC začiatkom júna 1990. Nevieš, kto bol potom nový veliteľ praporu?

Byl jsem v té době s 2.mspr Cheb Vízo v Praze na výstavbě sídliště Motol. Opaska jsem znal z přijímače 89. Poprvé čtu co se tam tehdy vlastně stalo...

Po 25 rokoch som navštívil Cheb bolo my do plaču nenašiel som ani stopu po kasárňach ja som prebral funkciu po mjr. Mojžíšovi ZVP bol kpt, Plátenka velitel pluku mjr.Saidl a pplk Bleccha ešte fungoval najviac si vážim mjr, Pokorného bol kapacita výzbrojár a velký človek ja som odyšiel do školy do Lvova tam ma obvinili z vlastizradyv roku 1985 som opísal zjednotenie Nemecka a pád socializmu osobne náčelník HPS gen. Brabec my odtrhol výložky a z kpt sa stal voj zradca a západný špion každého Chebáka si vážim. A každému vojakovi vzdávam dodatočne hold .

Služil som na PR u Porubčana 79-81. Pamätám si na Vás.

Zdravím ťa Pavle. Ja som začal po prijimači u Porubčana na prieskumnej rote , ako radista / odposluch letca/ a bol som na prieskumnej rote do konca januara 1978, potom ma prevelili na politicku skupinu pod mjr. Mojžiša. Guzmický preberal jeho funkciu niekedy v lete 1978 ale mjr. Mojžiš ešte šefoval aj po mojom odchode do civilu v septembri 1979. Chodil som veľmi často na prieskumnú rotu, mal som tam plno kamarátov . Ty si kedy rukoval, jaro 1979, alebo jeseň 1979, ak jaro, tak si ma musiš pamätať.