ZVS ve vzpomínkách

Ještě jeden z mých vojenských zážitků....
Nechci, aby to vypadalo, že osočuji nebo znevažuji své, tehdy nadřízené....
Jen třeba poukáži na to, že jsme panu Biháryimu v horní kuchyni zastavili při sprchování teplou vodu a pod...
No proslýchalo se, že pan Byháryi není zrovna v základních dávkách vědomostí na odpovídající úrovni.... tomu jsme nevěřili a i já ověřoval nenápadně tyto znalosti, např. Pane Byhayi, přepočítejte si konzervy...Reagoval: "Starší kuchár, prepočítajtě"...takže jsme usuzovali, že počty nejsou zrovna jeho zbraní....
Takže jsme s tímto skončili, protože bylo potřeba vždy něco ušetřit a věnovali jsme se našim problémům.... ušetřit co nejvíce masa.. a to se dařilo!!... Jinak pan Biháryi, byl oblíbenec, to mu nikdo nezapře....



val

Musím se zastát prap. Jožky Biháryo, strašně mu dělalo dobře když jsme mu říkali náčelníku. Přes rok mi dělal velitele čety tak jsem ho trochu znal. Počítat uměl velice dobře, jinak osobně počítal kolik se musí denně uvařit porcí. Podle toho věděl kolik musí v proviantním skladu u Ládi vyfasovat proviantu, a hlavně aby to sedělo a nedostal méně, a počítat konzervy to bylo pod jeho úroven ,to jsi mohl přezkoušet pplk. Blahynku jak umí počítat konzervy. Jinak ho neznám než v jeho nažehlené modrošedé uniformě, a na cvičení v maskáčích.

Zdravím všechny,
jelikož jsem starší ročník, zajímalo by mě, jak se řešil vojenský materiál, jako výzbroj, výstroj a vojenské objekty, které de facto vlastnil stát, tedy my všichni.... musely to být obrovské hodnoty.... jak s nimi bylo naloženo, ztráty nesl kdo? jak se konkrétně řešily .... stát X armáda.... nedokáži to pochopit, musely to být obrovské peníze.... Děkuji za podání informace od kompetentního člověka, ať již civil nebo voják...

Na to nemusíš být příliš kompetentní. Ale zajímal jsem se, byť i jen proto, že jsem do zeleného nahlížel i v letech 1999 - 2009.
Výzbroj: Vznikly různé soukromé firmy s licencema na úpravy nebo prodej voj. techniky. Přes ně stát prodával jiným zemím. A nebo ty firmy samostatně s výzbrojí a technikou kšeftovali. Pochopitelně museli mít různá schválení co komu (kterému státu / společnosti) mohou prodat.
Výstroj: Vlastně, ve volnějším režimu, totéž co výše. Vznily Army-shopy a různé kočovné výprodeje.
Budovy: Smutnější kapitola. Například ve Stříbře za cca 1.mil Kč zrekonstruovali sociálky v budově autoškoly. A do půl roku byla celá kasárna předána městu (do majetku Stříbra). Ale město nemělo okamžitě prostředky na nějakou smysluplnou předělávku. Ani na ostrahu. Takže se invetáře zmocnili různí "podnikavci". Myslím, že právě v nemovitostech bylo nejvíce ztrát.

Ahoj,

již tady mnohokráte byla zmínka, ale stále si myslím, že nebylo řečeno vše.... kdo a jaká to byla žena? ... můžete pamětníci komentovat ....????
Já vzpomínám, že jsem ji nosil kilo vepřových jater a byli jsme kamarádi... po tom všem, co prožila - skvělá žena. NAPIŠTE NÁZOR!!!

Fanynka..- podľa mňa to bola veľmi dobrá ženská. Jej osud tu opisuje kpt. Peťo Guzmický. Ja som sa tu tiež o nej napísal pár riadkov. Myslím si, že vojakov mala veľmi rada. Samozrejme ,že som jej bol opraviť televízor a nemal som problém sa do Apola dostať aj keď bol úplne plný. Vravelo sa o nej , že mala pod palcom všetky radodajné kočky z Chebu a blízkeho okolia a z toho žila. Západní Nemci ju tiež mali radi, lebo im naservírovala to čo chceli. Možno že by ešte niekto z tých naších veliteľov, vedel doplniť naše informácie o nej , asi by stálo za to pýtať info o nej ppluk. Mojžiša.

Ještě jedna vzpomínka na pprp Veselého, úsměvná....

... na vojenské zahradě se toho opravdu moc nevypěstovalo, díky složení "mužstva", které tuto zahradu zastřešovalo... dále nechci komentovat. No a pan Veselý chtěl produkci zahrady nějak prezentovat a tak přišel k názoru, že musíme zasáhnut z vyšší vůle... Tudíš, vojáci hlávkový salát stejně nejedí, tak jsme ze zpětnou platností vystavili dodací listy na dodávky salátu a nechali zaúčtovat.... nechci to dál hrotit, ale pprp. Veselý dokonce dostal nějaké ocenění, za nejlepší produkci vojenské zahrady.... i něco takového tehdy existovalo....

Chcel by som vedieť aký osud mal por.Hamerlindl

Marek, vzpomínaš si na to, ako ste Bihárymu na Skalke dali do alkoholu? uspávací prostriedok.Potom sa mu začalo driemať a dal sa odviezť uaz-om domov.

jasné skoro som zabudol

Nevieš ako sa volal správca na skalke? Volali sme ho Bobo?

Viem si vybaviť jeho tvár ale meno ťažko.

Za mého působení v proviantu, i když na VZK vládla paní Rodová, seznámil jsem se s číšníkem Štefanem, příjmení bohužel již nevím... Došlo k vyřizování vzájemného obchodu Vodka x versus trvanlivé salámy a z výtěžku byla účast v sauně.... super..... tuto saunu na třetím praporu, navštěvoval tehdy prezident Svoboda (nevím z jakého důvodu, ale vždy pod přísnými bezpečnostními podmínkami - všechny okna okolo "buzeráku" musela být zavřená...) se tato návštěva několikrát opakovala... pak asi kvůli zdravotnímu stavu prezidenta skončila... ale ten pocit, za pár trvanlivých salámů, vidět prezidenta! ....ale ten tehdy byl můj....

Generál Svoboda navštěvoval saunu na útvaru, protože byl ve Františkových lázní na léčení se srdíčkem, a tamní doktoři mu saunu nedoporučovali.

To je projekt, který asi nikdo z vojáků moc nezná....
Nějak jsem se k tomu dostal, že existoval nějaký průšvih a pprp Veselý mě tehdy vyloučil, či spíše vyhodil z proviantu.... začali nudné dny na rotě a z nich mě vysvobodil tehdy technik roty, tuším, že pprp Šrámek - "Kurz úpravny vody 2000l"...... Co to obnášelo? Z jakékoliv znečištěné vody i radioktivní, jsme měli dokázat vyrobit pitnou vodu. Snažili jsme se.... pak bylo cvičení a my byli převeleni k nějakému rybníku, špinavý prybník, plný vody a plavajícími extrementy hus a kachen.... No, podle pokynů, jsme pracovali, jen ty chemické procesy a prošlé chemikálie nás zrazovaly a odrazovaly od zdárného výsledku....Najednou se dostavili dva důstojníci divize, pokoušeli se od nás zjistit kvalitu vody a pakoba ochutnali... dlouho jsme se za nimi dívali, šli a šli a nic..... překnali naše nástrahy a bezpečnou úpravu vody....

Ještě mám jednu připomínku. Denně se na těchto stránkách, dle statistiky objeví v průměru 400 účastníků těchto stránek....
Pokud je tomu tak skutečně, neodpovídá počet článků v diskusi tomuto číslu...
Je to pochopitelné... každý se chce pobavit příběhem jiných nebo se stydí své názory či příběhy prezentovat.... Vím, že se něco ze života vojenského ani nedá prezentovat, ale přesto! Něco pro pobavení svých kolegů přece existuje a při těch vzpomínkách zamrazí, jako mě, když jsem se náhodou dostal po čtyřiceti letech do Chebu a chtěl navštívit kasárna, která bohužel již nestála - neptejte se na ty pocity... vojna v Chebu v nás zakořenila...

Zdravím kolegové, ještě jsem objevil nějaké foto z doby ZVS, uveřejněno jako poslední... něco možná ještě dohledám a věřím, že díky popiskám k jednotlivým fotografiím, se možná přihlásí i někteří kamarádi z mého vojančení... dost jsem toho za ta léta i zapomněl, ale byl bych rád, kdyby se někdo ozval... Díky

Je možné, aby lidé mého věku, tedy ročník 1952, byli schopní reagovat na zprávy ze společnosti?
Tím myslím, práce s PC, Je to vážně možné???

Někdy tomu přestávám věřit, škoda!!!

Zdravím kolegové,
přehodnotil jsem svůj názor a konstatuji, že jsem to přehnal....
Všem, koho se to nějakým způsobem dotklo, se omlouvám!!

Zdravím Láďo,jsem ročník 1945 a na vojně v Chebu jsem sloužil
v létech 1964 - 1966 jako řidič na RTZ,tyto stránky navštěvuji skoro každý den již několik let,jak vidíš práce s PC.mi nedělá žádné potíže.