ZVS ve vzpomínkách

Ahoj toho vychodniar si pamätam, bol to vysoky chlap s čiernymi vlasmi. Bol to silák,ktorý sám, bez pomoci vymenil koleso na OT. Ja som s nim služil od 1990.

Ahoj zolospojár.
Tak to si musel na OT-64 ,vežové číslo 730 slúžiť po mne.Ja som narukoval v apríli 89,a po príjmači som šiel na Vízo do spojčaty.Slúžil som tam pol roka,potom ma prevelili na PŠ - výkonný praporčík.Fungovalo to tak,že ako výkoňák mohol slúžiť aj vojak ZVS,ale musel mať rok odslúžené.Mám za toho pol roka spojárskeho života kopec zážitkov.Vodiča Jana som vôbec nemal rád,ostatný chalani boli OK.Najviac sa mi páčilo v spojárskom skladíku, pri plote pod hlavnou bránou,hlavne na prični pod stropom.

čau
bol som na vize len raz a ak si dobre pametam tak sa tam išlo z hlavnych kasarni asi hore kopcom,išli sme tam riešit nejaky problem lebo tam boli vtedy naši mlady a ked si dobre pametam bola tem aj bytka

viem naša rota bola v tych časoch vynimočna ale čo sa tykalo cvičenia a strelieb na doupove a maškove aj najlepšia

zdvaím Vás Chebáci, je tu niekto kto slúžil u spojárov v roku 1989 až 1991? Potreboval by som zistiť meno veliteľa spojroty, lebo hanba ale zabudol som.

já tam sloužil v roce 81-83 Pavel

Spomenul som si že vodičom spojárskeho OT 64 bol spomínaný Hudák,ale nie Ján - ako som písal.Volal sa Anton.A vidí sa mi že sa tu niekde aj ozval.Slúžil roky 88-90.Spolubojovníci ho volali Toňu.

Volam sa Anton,splubojovnici ma volali Toňu,ale volam sa Novotný,služil som na Vize v rokoch 88-90 ,ako vodič ot-64 a vozil som bigošov.Môj email je novotny.anton10@gmail.com

Je sice únor, ale znovu jsem si vzpomněl na své Vánoce v Chebu. Příhoda, která se stala Na Štědrý den je tak neuvěřitelná, že ji pochopí je ten kdo něco podobné zažil.
Je tedy ráno 24.12.1982, rota chemické ochrany, sváteční, leč trochu smutně nostalgická nálada. Dozorčí přichází se sdělením: "Že kdosi z pluku volal a že se prej má zkontrolovat zbrojní sklad". Nu co, odpečetit, odemknout sklad a skříně, přepočítat, zapsat, zamknout, zapečetit skříně a sklad. Hotovo, končit. Jenže ouha. Asi za půl hodinky se objeví velitel tankánů npor. Šmakal a že dostal rozkaz dohlédnout na chemiky stran kontroly zbroj-skladu. odpečetit, odemknout sklad a skříně, přepočítat, zapsat, zamknout, zapečetit skříně a sklad. Hotovo, končit.
A jak se říká: "Mařenko zkrať to". V pravidelných intervalech se začaly zjevovat kontroly z pluku, divize, armády, okruhu. A pořád dokola. odpečetit, odemknout sklad a skříně, přepočítat, zapsat, zamknout, zapečetit skříně a sklad.
Po odchodu poslední kontroly se objevil velitel roty, vyslechl hlášení, prošel rotu a pomalu se chystal zmizet k rodině. Když tu se z chodby ozvalo dupání, řev a předpisové hlášení dozorčího na téma soudruhu plukovníku.... Ano, v půl čtvrté dorazila nejdůležitější kontrola - ministerská.
Všichni jsem se těšili na večeři, vzpomínali na domov, leč sváteční nálada byla rušena nestále hlučnější debatou, která vycházela ze zbroj-skladu RCHO. V tom se rozlétli dveře, v nich velitel v předinfarkním stavu a jen zasípal: "Rulf, běžte to tomu blbovi vysvětlit, já už nemůžu." Ve zbroj-skladu jsem se zahlásil a hned jsem obdržel rozkaz, abych si zabalil věci, že odjíždím do vazby, neb chybí DVA samopaly vz. 58. Na to jsem si dovil připomenout, že dva samopaly jsou odveleny ke zbrojířům. Dostalo se mi ujištění, že to si přeci soudruh plukovník přečetl, ale bylo trváno na tom, že dva chybí. Nastalo znovu a zvou přepočítávání, sčítání, odčítání, až jsem si s hrůzou uvědomil krutou pravdu. TEN CHLAP NEUMÍ POČÍTAT. Dovolil jsem si navrhnout, že první skříň ve které by mělo být 12 samopalů a je jich tam 12 by bylo možno zavřít a zapečetit. Po dlouhé litanii, že takhle tedy ty machinace ze zbraněmi neutajím plukovní milostivě připustil, že první skříň bude přepočítána a uzavřena. Nyní nastala chvíle pravdy. Cca 20 minut jsem plukovníkovi vemloval, že ve skříni má být 14 samopalů, dva jsou odveleny, tudíž 14 - 2 = 12. A 12 samopalů tam je. Šlo to ztuha. Plukovník do toho neustále pletl již zavřenou skříň, zkoušel přičíst a posléze i odečíst i pistole. Pak se stal Vánoční zázrak. V plukovníkově hlavě sepnulo: 14 - 2 = 12. Následoval rozkaz zavřít, zapečetit a s výkřikem máte tu bordel nasedl do Volhy a zmizel ku Praze. Ze šoku mě vyléčila večeře. Jen jak výše uvedeno jen málo lidí věří, že se to opravdu stalo.

Ahoj Martin. Ten podplukovník z ministerstva , potvrdzuje nám všetkých známu teóriu z tých čias, že iniciatívnych blbcov sa armáda zbavovala vykopnutím na vyššie miesta, kde ich zaradzovala na také miesta, kde nemali čo pokaziť, ale, ale... vedeli veľmi znepríjemniť život, nám vojakom a naším veliteľom. Viď tvoj zážitok. Písal som tu tiež článok kontrolách z divízie, ktoré prebiehali pri previerkach a pod. Sami vieme, ako to v skutočnosti bolo, že tí schopnejší ostávali na útvaroch a tých iniciatívnych posielali na divízie a ministerstvá. Musím ale podotknúť, že boli aj výnimky, keď na tie zodpovednejšie miesta na ministerstve , alebo okruhoch boli dosadení veľmi schopní a seriózni vojaci z povolania. Na konci mojej ZVS ,tak z pluku na ministerstvo odišiel ppluk. Hejzek.

Je pravda, že před každým svátkem se dělali kontroly zbraní způsobem tu popisovaným. Já si vzpomínám na dva případy, kdy to nedopadlo moc dobře.
V prvním případě si svobodník, který dělal řidiče tanku, půjčil kulomet z tanku, naložil ho na náklaďák svého bratra, který se za ním stavil a bratr ho vezl na východní Slovensko. Na ztrátu přišel výzbrojní náčelník praporu Honza Fabian.
Následovalo povolání kontrášov, kteří začali věc vyšetřovat. Vojáci, včetně rcho pochodovali po nástupišti pod velením absíkov a vojáci z povolání přelézali v montérkach celý prapor. Celý cirkus skončil pozdě večer, když se to bratrovi našeho vojáčka někde u Bratislavy rozleželo v hlavě a s kulometem se vrátil do Chebu. Příběh měl dohru u vojenského prokurátora a ten kluk si odseděl myslím dva a půl roku.
Druhý případ se stal v roku 1978 a Mirek Krejčí by si to mohl taky pamatovat. Jednalo se o ztrátu pistole ze zbrojního skladu, kdy si půjčil pistoli pomocník výkonného praporčíka druhé roty, aby se s ní pochlubil doma na opušťáku. Tohoto kluka sem po odsouzení vezl jako eskorta do Sabinova, ale to už je jiný příběh.

Ahoj Ľuboš. O tej pištoli v r. 1978 sa mi niečo marí, ale podrobnosti si nepamätám. Na treťom prápori bol v tých rokoch ešte jeden prúser a to s infra ďalekohľadom. Nespomínaš si na to ?
Taktieš možno si počul, za čo dostal kontraš Mandrejs povíšenie na podplukovníka. Ak mi pamäť dobre slúži, tak boli z muničáku niekedy v r. 1976, odcudzené obranné granáty RG4 / mám taký dojem, že sa tak volali / a prišlo sa na to až niekedy v r. 1977 ,keď ja už som bol na útvare. Kontrášovi sa to podarilo vyšetriť a zavreli chalana čo ich ukradol , keď mal službu na muničáku.Ten chalan bol už rok v civile. Možno, že si niekto na to spomenie.

Ahoj Ivan, máš pravdu, že niekedy v roku 1977 bol vykrádaný muničák a to tak, že sa jednoducho dala dolu pečať, ktorou bol daný sklad zapečatený, otvorili sa dvere a potom sa dala pečať na miesto do vrchnáku od kofoly. Našťastie to neboli granáty, ale len rozbušky do mín. Na vec sa prišlo tak, že vo výstrojnom sklade roztrhlo vojakovi , ktorý kontroloval maskáče, ruku. Vec sa začala riešiť až vtedy, keď sa to stalo druhý krát. Vtedy sa prišlo na to, že v ten deň odovzdávali maskáče na výmenu len z tankového praporu. V civile odsúdili asi troch bývalých vojakov, ale jeden, ktorý bol v dobe krádeže nabijač, bol ešte na vojne a bol odsúdený ako vojak. Myslím, že dostal 18 mesiacov v Sabinove. Ja osobne som jeho a pomocníka výkonného, ktorý zobral pištoľ viezol v roku 1078 do Sabinova, ale to je ďalší prípad, o ktorom sa rozpíšem na budúce. Pekný deň Ti prajem

Municak byl vykradeny v78 . Tehdy velitel straze des. Barton a utrhlo to prsty sv. Benesovi kdyz byl na dovolence- Ten se do kasaren uz nevratil-.

Sloužil jsem v Chebu od jara 1973 do jara 1975. V roce 1974 proběhl v Chebu tradiční mezinárodní festival dechových mládežnických orchestrů. Na jeho závěr byl pořádán ohňostroj. Byl jsem tenkrát v malé jednotce, která byla součástí pořadatelů. Právě za naší účasti se stalo, že ohňostroj skončil fiaskem, neboť pyrotechnikům takřka celá zásoba rachejtlí, které měly být odpáleny, vybuchla. Rozmlátilo to obrovská gotická okna v kostele za Špalíčkem.
Ví někdo, jakou měl tento průser dohru?

Díky J. Němec

Na ďeň otvorenýc dverí vediem partu tak desať jedenásťročných špuntov cez park techniky k tankovému trenažéru. Deti nechávame skúsiť jazdu tankom, na trenažéru, ked sa proti mne postaví klučina a hovorí, vy ste tu veliteľ, tak vám dám hádanku. Leze, leze po železe, najde díru, hned tam vleze. Co to je. Ja se tvárim, že premýšlam a po chvíli mu odpoviem, Kľúč. Klučina na to, to není klíč, toje vožralej tankista.

Poznali ste niekto ppor. Hetta?

JA SEM HO ZNAL BYL TO VELITEL ČETY 7 ROTY 3 PRAPORU ,
menší, odulejší, zakomplexovaný, mrdkoš,

Ahojte spolubojovníci. Odhalenie pamätnej tabule v Chebe, sme plánovali už minulý rok, ale z rôznych dôvodov sa nám to nepodarilo. Môžem povedať, že aj keď sme už ten dátum 18.V.2012. mali s ppluk. Mojžíšom pripravený niekedy koncom února, stále som sa ho bál napísať, nakoľko dobre poučený z minulého roku a stále sa vyskytujúce problémy ohľadom výroby a nápisu na tabuli, som tomu ani ja neveril, že sa nám to podarí. / spomeniem , že pôvodne nám magistrát mesta Cheb povolil zhromaždenie aj s hymnami a prejavmi, no nakoniec to dopadlo tak, že sme nemohli zahrať hymny a nedovolili nám ozvučené prejavy. / NEVADÍ..... tabuľa visí, odhalenie sa oficiálne uskutočnilo a som veľmi šťastný , že je tam aspoň aká taká pamiatka na náš útvar. Máme v úmysle pod bývalým tretím práporom odkúpiť od mesta pár štvorcových metrov zeme, kde by sme dali postaviť pekný pomník na ktorom by sme umiestnili dôstojnejšiu tabuľu , ktorá by aj budúcim generáciam pripomínala , že na tomto priestore niekedy stáli kasárne v ktorých slúžili vojaci rôznych národností. Chceli sme to zrealizovať do toho 18 května 2013, no ale to nie je také jednoduché a asi by sme to nestihli............takže, prvé stretko a myslím si že každé ďalšie stretnutia na počesť odhalenia tej tabule ,by sa malo uskutočniť okolo toho prvého dátumu t.j. 18.května. Dobre by to bolo keby to bolo vždy v sobotu... čo na budúci rok aj bude 18.V. = sobota. Takže to prvé výročie odhalenia pamätnej tabule by som navrhol na sobotu 18.V.2013. Ak s tým súhlasíte, tak ten dátum uzavrieme a po novom roku sa dohodneme na podrobnostiach.
S pozdravom – do stretnutia v Chebe .

Bol nástup.Stáli sme na buzeráku,a náš velitel mal zlý deň.Nepamätám si jeho meno.Zastal pred vojakom Bulejkom.Štíhlučký ,jemne pôsobiaci chlapec.Ked sme boli oblečený v civile na vychádzke - krčmár vždy pýtal od neho občiansky preukaz,aby mu mohol natočiť pivo.Samozrejme,bol prekvapený ,ked mu vojak Bulejko ukázal vojenskú knižku.Nuž tak veliteľ zastal pred vojakom Bulejkom a naložil mu(za dva jemné chlpky na brade),že nie je oholený.:,,Ja ti dám 7 ostrích!Takto sa chodí na nástup?!Mám ti kúpiť žiletky?Bež na rotu,a nech si tu do 2 minút oholený!,,
Nuž tak vojak Bulejko odbehol na rotu,zamieril do umyvárky,a prešiel si tvár rukami, ktoré boli mokré od vody.Vrátil sa na nástup,a velitel kričí: ,,Pozrite sa naňho,neprešli ani dve minúti a je vzorne oholený!Takto budete na nástup chodiť všetci!,, :-))
Nuž Bulejka by som rád stretol aj teraz.Veliteľ sa volal,myslím npr.Nedbal.
Dôstojník dokonale verný svojmu menu. :-(