ZVS ve vzpomínkách

Zdravím ťa kapitáne. Verím Ľubo, že tento rok sa tam stretneme. Zdravie slúži, len tá ruka je už taká , ako ju pokazili špičkový lekári. No vďaka enormným tréningom sa to polepšilo v tom smere, že môžem aspoň šoférovať. Zavolám, ti, pošli mi na mejl svoj telefón.

Ahoj Ľubo. Našiel som tieto stránky až teraz a na trafil na Tvoj príspevok z doby nedávnej. Bol som ako špagát v roku 1980 veliteľ 3. čaty v Tvojej rote. Mám veľa pekných spomienok na Cheb, len som sa od tej doby na krajný západ nedostal. Pozdravujem Ťa a prajem pevné zdravie

Zdravím Vás bývalí vojaci útvaru 8522. Na včerajšom stretnutí v Chebe som sa dozvedel, že vlani naše rady navždy opustil bývalý veliteľ pluku mjr. František Pavelka. Česť jeho pamiatke.

Ja som slúžil v Chebe, ale u prieskumákov. Poznal som z pluku veľa ľudí. Len som chcel dať vedieť, že na stránke Ivánky pri Nitre som našiel parté, že Peter Guzmický, váš bývalý príslušník útvaru zomrel v marci tohto roku.

Přeji všem chebským veteránům veselé vánoce, a štastný Nový rok 2018, hlavně hodně zdraví a úspěchu. P. Čipka 2 prapor 2čtz 1969-71.

Zdravím kdo sloužil se mnou ozvěte se

Slúžil som ako výkonný práporčík tretieho práporu,a hanba - neviem ktorej batérie.
Bola nedeľa ráno,ešte som neraňajkoval,pretože som si trochu pospal. V tom dobehne dozorčí batérie,jazyk až po zem.Mám sa dostaviť na generálny štáb!
Zamrazilo ma medzi lopatkami - preboha prečo?
Medzi moje nedeľné povinnosti veru nepatrilo vyskytovať sa na horúcej pôde štábu.Hodil som na seba uniformu,a šup ho na povalu.O chvíľku dozorčímu na stolíku zas a znova drnčal telefón:"Kde máte toho výkoňáka!?Mám tam prísť poňho sám!" - kričal hlas do slúchadla. Dozorčí vyvrátil oči,poslal ,,spojky,, do kuchyne,k ostatným výkoňákom,a všade kde by som sa bežne mohol nachádzať..Samozrejme ,že ma nenašli,čas bežal a ja som bol čoraz nervoznejší.
Na batériu prišiel dozorčí zo štábu,v doprovode mne neznámeho dôstojníka.
Dozorčího batérie zastavil hňed na začiatku hlásenia hláškou, že má na batérii bordel,nemá prehľad o stavoch mužstva, a nezabudol na vetu : " Ja Vás dám zavrieť!!"
Došlo mi,že na povale nemôžem sedieť až do civilu, a hoci nerád,napravil som si opasok a lodičku, a v príhodnej chvíľke som zbehol dole. Medzitým prišli na batériu ďaľší dvaja cudzí dôstojníci v doprovode ,,nášho,, spravodajského dôstojníka. ,,Spadol,, som im rovno do rany! A potom to už fičalo.Odpečatiť a otvoriť zbroják,kontrola zbraní a evidencie zbraní.Zdá sa ,že všetko sedí,a mne spadol kameň zo srdca.Ale páni dôstojníci sa ešte pohodlnejšie posadili,a kontrola bežala daľej. Pištole,guľomety a iné ich už nezaujímalo,to skontrolovali.Zamerali sa na samopaly. Porovnával sa každý samopal s evidenčným číslom samopalu v knihe zbraní. Jeden nesedel! Počet mi sedel,ale číslo tohto konkrétneho kusa nie.Mal som cudzí samopal!
A to už zo štyri mesiace. Výkoňák akejsi tankovej roty s Plzne mal v zbrojáku môj samopal.Prišiel na to náhodne pri čistení zbraní, a nahlásil to.Jeden s mojich chlapcov si samopal náhodne vymenil s tankánom na vyvedení na Doupov.
Cudzí oficieri sa výťazoslávne usmievali,kontrolovali zbrojáky všetkých jednotiek, ktoré s tankánmi na Doupove mohli prísť do kontaktu.Boh vie ktorý v poradí bol môj zbroják.
Dostal som sedem dní basy,ale pretože môj velitel batérie bol dlhodobo PN, musel som ho zastupovať a na výkon trestu nenastúpil :-)
Je jasné že kontrola netrvala hodinu,a moje prvé jedlo v ten deň bola večera.Byť výkoňákom malo aj napriek hektickému dňu aj výhody,a preto moja večera nebola tradične nedeľne suchá, ale kuchár Fekete, môj ,,mladý,, a zároveň aj kamarát mi pripravil večeru hodnú najlepšieho hotela v Chebe.

Tomu říkám literární talent! Krásná historka, ale těžko uvěřitelná. 1) Obyč. bigoš snad zapomene číslo roty, kde sloužil, ale výkoňák? Ten těžko. 2) U bigošů nejsou "baterie", ale roty. Náš 3. prapor samozřejmě nebyl výjimkou. 3) Ani totálně ožralý bigoš by si nevyměnil samopal s tankistou, a i kdyby, přišlo by se na to hned, a ne až podle čísla. Tankisti měli Sa-58 se "sklopkou", ne s pevnou pažbou jako my.

Ďakujem za pochvalu! Ale... Pravdaže sa nechcem hádať. Ale ja si fakt nepamätám číslo roty,či batérie.Prvého pol roka som strávil na Víze,aj príjmač,a potom som bol zaradený na Víze do spojčaty. Ale ktorá rota!? Neviem. Chlapci ti môžu potvrdiť,mali sme spojárske OT-64,malo vežové číslo 730, a keď sme prechádzali prvý krát bránou na Víze,videli sme ho v autoparku. Aj mená niektorých spolubojovníkov upadli do zabudnutia,niekoho si pamätám dobre,niekoho menej,k niekomu si viem priradiť aj meno. Ako výkoňáci so mnou slúžili napr. Kodym,Pribil,Houžvic. Ten ma naučil čo je to mikina.Dovtedy som nepoznal mikinu,ale len blúzu...No a po pol roku v Chebe ma poslali na výkoňácku PŠ-ku do Práslavíc pri Olomouci./číslo Práslavického útvaru,na rozdiel od Chebského 8522 si nepamätám/To preto,lebo aj lampasáci vedeli že je zle,aby výkoňáka robil mladý vojak.A tak keď som preberal výkoňácku funkciu - už nazad v Chebe,bol som už rok na vojne.Ale už som sa nevrátil na Vízo,čo mi bolo nesmierne ľúto.Áno , tankáni naozaj mali pridelené sklopky, ale ver, že základná kostra môjho príbehu je pravdivá,máličko ,,umelecky,, prifarbená. Zažil som kopec ,, neuveriteľných ,, zážitkov a príbehov ktoré mohol priniesť len vojenský život,aj preto sa o vojne tak krásne rozpráva a spomína. Zažil som aj ťažké chvíle bažanta,na to nespomínam rád,ale čas v Chebe mi viac dal ,ako vzal.

Na Houžvica si pamätám,pred civilom ho degradovali z čatára na slobodníka,ak sa mýlim opravte ma.Aj meno Kodym mi je povedomé.Raz išiel Houžvic za mnou a zavolal na mňa hele šéfe.Keď som sa otočil tak mi povedal ty si ňákej šéf nebo co?

Áno, to sa na Houžvica podobá,presne ho to vystihuje.Menom sa volal Jardo,a bol ,,moje,, číslo. Kodym bol tmavý,Standa Pribil nosil tak ako ja okuliare a obaja boli na vojne pol roka skôr ako ja.

Nie sú všetci 3 na farebnej fotke pred muničným skladom?

Jasné,že sú. Ešte som tam ja, a meno dôstojníka si nepamätám, ale bol to správny chalan.

Na toho dôstojníka si ani ja vôbec nepamätám.Ty si nt jeseň 1989?

J.Houžvic byl můj výkonný praporčík a nikdy nezapomenu na ranní nástupy a monolog kpt.Vopasek versus Houžvic to nemělo chybu!!!!!!!

Kodym výkoňákoval na 9. a Přibyl na 7. rotě. Tuším. Jarda Houžvic, zvaný Močál, byl na naší 8. Pamatuji ho jen a pouze jako desátníka. (On se někdo opovážil mu navrhnot četaře? :-) No, Soky (npor. Sokol) to dozajista nebyl...)
Nikdy nezapomenu na nástup, kdy Močál přišel poprvé jako "superka" s "tudorem" na hlavě. A Vopasek ho popatřil a vlídným slovem požehnal: "Kurva Močál, co to máš kurva na hlavě za lejno, kurva?? Mám na tebe, kurva, skočit?!?" A Močál byl připraven... levičkou sejmul "tudora" a pravičkou hbitě sešitou "na zobáka" loďku nasadil.

Sloužil jsem na Topce v letech 69-71. O těchto stránkách jsem se dozvěděl až teprve nedávno od Petra Čipky i o setkání. Doufám že se toho dalšího setkání dožiju.

Ten kdo vstoupil do kasáren hlavní bránou a nešel přímo ke stanovišti deveťáka, nýbrž ihned po projití hlídkou to zlomil doprava a po několika krocích znovu lehce doprava, dostal se k nenápadnému domečku, zvanému Elektrodílna.
Jaký měla význam, či úkol, to teď není podstatné. Důležité bylo strategické postavení, pro zcela jiné účely. Ten kdo chtěl ven z kasáren a neměl podepsanou vycházku, nebo měl i jiný důvod vypadnout, nebo i ten, kdo se vracel do kasáren jinak, než bylo stanoveno vojenskými řády a znal kód zabouchání na ty starý dveře, našel zde tak potřebný azyl.
Je jasné, že i ten, kdo se jen potřeboval zašít, zde našel svoje místo. A za to, patří klukům z elektrodílny, velký dík!

Jenom vím, že když mě povýšili na půlročáka ožrali jsme se s Milanem Nejdelým v elektrodílně u hlavní brány jak prasata a já pak v montérkách šel do města, tam mě honila lítačka a tak jsem chtěl skočit přes plot za ošetřovnou jelikož jsem byl jak dělo tak jsem spad a odřel si hubu a uprostřed velkého buzeráku jsem sebou švihnul a mladý od dělomrdů mě nesli na sanitních nosítkách na první praopor kde jsem spal na druhý den.

Dodnes neviem, komu patrila. Mam taky dojem,že pod VSB. Mne tam vyrábali tel.antény na IV.pásmo a urobili mi tam 2 udice.Pri výrobe udíc použili silón a materiál z antén od spojarov.Boli to celkom dobre prúty,eśte neviem,či by som pozastatky tých udíc nenaśiel niekde v rodićovskom dome.