ZVS ve vzpomínkách

Ahoj Ferdo potvrzuji to co píšaš ty kozy se zabíjeli u nás v kuchyni v přípravně masa ,maso se rozdělilo do všech kuchyní na cekém pluku

Naprosta pravda - do poslední tečky!!!

Zdar všem ,kteří sloužili někdy v Chebu,zdar všem, kteří ještě na Cheb vzpomenou a mají ho trochu v dosud bušícím srdci. Asi ty počty už tvrdě klesají,čas běží a nekompromisně ubírá na počtu nás záložáků . Přeji Vám všem klidné svátky a pohodu a mnoho zdraví i v roce dalším. Tak ať se daří v tom bláznivém světě. Pohov. A pamatujte na přísahu- už na nás nemůžou,přísahali jsme jinýmu státu,kdy jsme si mysleli,že větší bordel nemůže být- a hle může-ne ten rudej ,pro změnu fialovej. Ahoj.

V historii 8522 je psáno, že kasárny byly opuštěny počátkem roku 1990. To je zvláštní. My z Východu přibyli do Chebu na jaře 1990. A na 3. praporu jsme veleli přijímači. A pak se skotačilo tak nějak přes celé léto. A na podzim pluk rozpustili. Ovšem v polovině května 1991 jsme se od těch stavebních útvarů vrátili zpět, kdy jsme byli odstrojováni a 27.5.1991 propuštěni do civilu. Takže ještě v květnu 1991 kasárny obhospodařovala armáda. (nevím jestli ještě lidová, či už jen lihová...:-) )

Ahojte všichni,až letos jsem se dostal od roku 85 z Moravy do západních čech (lázně KV).
Chtěl jsem se kouknout jak vypadá 8522 a s hrůzou jsem zjistil že je fuč.
Byl jsem po roku (až jako mazák) velitelem vozu M3 s řidičem Dostálem
Velitel byl major Bira,dále kapitán Těrcha teho třetího si nemůžu vzpomenout.
Pamatuji si Romana Schneidera,Rybára,Kleisnera z Dobříše a možná bych si vzpoml i na další,
Byl bych rád kdyby někdo napsal a třeba by jsme se mohli setkat.

Jarda

email : soukup.elektro@seznam.cz

Dnes běží na Nově Černí baroni a já si zavzpomínal, jak sem se poprvé dostal ke xeroxové kopii této knížky.
Psal se rok 1980 a půlka útvaru nacvičovala spartakiádu a druhá cvičila na slavnostní přehlídku v Praze. Měl jsem to štěstí, že jsem byl zařazen do roty, která jela přehlídku na OT a nemusel jsem nacvičovat pochod. Po nácvicích na letišti v CHebu jsme se přesunuli do Prahy na vojenská letiště. Při ceste vlakem Janko Pástor četl nejaký brak. Byli to Černí baroni, kteří byli v té době na černé listině a množili se xeroxem. Domluvil jsem se s Jankem, že mi knižku půjčí a tak se stalo, že jsem jí začal číst v Praze při nácviku na přehlídku. Byl jsem ubytovanej v stanu, kde byl ubytován taky divizní kontráš, jméno si nepamatuji. Mně knížka tak zaujala, že jsem ji četl i při vystoupení Vojenského uměleckého soubotu. To neušlo pozornosti kontráše a po příchodu do stanu se začal pídit, co zajímavého to vlastně čtu, že mně od toho neodtrhnou ani vnady děvčat s VUS. Dostal jsem dost bobky, ale naštěstí tam byl jako politruk Šaňo Žibrita, ten vzal okopírovanou knížku, zabalenou v novinách, hodil ji do polních kamínek s tím, že jde o brak a nějaký název si vymyslel. Tak mě zachránil před průserem, ale bohužel knižku jsem dočetl až za dalších dvacet let.

Někdy na začátku roku 85 ( možná na konci 84. roku.. ) se na 3. praporu přefotila knížka a pozitivy udělali běžnou fotografickou technikou na papír typu dokument už nevím v kolika kopiích. Pokud se pamatuji, byli to Černí baroni, myslím mám ještě jeden tento výtisk někde schovaný. Dělalo se to ve spojovacím skladu ( spíš dílně ) v předpokoji kanceláře npor. Kabáta, zařízení dodal kpt. Šorf, čí byla kniha, to nevím, nebo jestli už dodal negativy..? Xerox v té době snad ani nebyl. Tedy b socialistickém státě.

Na tej prehliadke som bol aj ja ako absolvent z Ľubovej roty. Šaňo Žibrita bol chlap na svojom mieste, ale na Ľuba Šmakala nemal :-). Spomínam si, ako niekedy v piatok podvečer prišla kontrola z divízie a veľmi ich zaujala miestnosť na konci chodby - oficiálne knižnica, kde sme mali už vyvolané fotky z parku a nejaké aj z príležitostného popíjania v parku, kasárňach a okolí. Nuž ale kľúč od miestnosti (bol u mňa vo vrecku) sme nevedeli zohnať, Ľuba akože hľadali po celom meste, lebo "kľúč má veliteľ roty". No, našťastie po dvoch hodinách odišli a ja som len rozmýšľal, ako by to dopadlo, keby našli fotky s chalanmi na tankoch s pivom v ruke...

I já jsem byl na sprtakiádě ale bylo to v roce 1965 byl jsem tam jako zásobovač PHM ještě z jedním klukem ze Slovenska byli jsme ubytovaní v zásobovacím stanu na Vypichu a měli jsme na starost tankování otéček.Za třicet dnů našeho pobytu jsme měli dvacet vycházek do Prahy a kolega byl dvakrát na černo stopem v Bratislavě, nikdo se tam o nás nestaral. to byla ta nejlepší vojna kterou jsme tam zažili.

Dnes som sa dozvedel, že pred dvoma mesiacmi zomrel bývalý tylový náčelník pplk. Blahynka. Dožil sa pekných 92 rokov. Česť jeho pamiatke.

Zdravím z Podkrkonoš,tak asi jeden z posledních důstojníků které pamatuji,osobně jsem od něho drbaný nebyl,ale vím,že na dozorčí kuchyně jeho blízkost působila jak červený hadr na býka. Co bylo,bylo.Zůstavají vzpomínky a nezbývá než říci- Čest jeho památce. A všem kdo tam sloužili --ahoj kluci.

Zdravím ťa Ľudek.
Myslím si a pevne verím , že mi dáš za pravdu , že s odchodom p. Mojžiša a p. Blahynku , navždy odišlo z Chebu a z nášho útvaru 8522 aj kus historie.

Zdar Luďku a všichni spolubojovníci.
Tak nás jaksi ubývá. Čest památce těch, kteří odešli a hodně sil a optimismu nám ostatním. Pozor! Rozchod!
Zdraví Pavel Brůha, spojař 1.RMČ.

Zdravím také z Podkrkonoší. Odchod pplk. Blahynky je velmi smutný a škoda dobrého člověka, dožil se ale pěkného věku. Čest jeho památce!

Pplk. Blahynka byl vždy zásadový s neuvěřitelným smyslem pro plnění povinností, ale zase na druhou stranu jako jeden z mála vysokých důstojníků na útvaru měl v sobě velký kus lidskosti. Upřímně: Čest jeho památce .

Honza Mandát, ppor. v zál. , 9. rota, 3. prapor, 1980 - 1981

Byl jsem v kuchyni a Blahynka za nama chodil.Pak jsem šel na vizo a tam byl Bihari i tam chodil Blahynka spravnej chlap a Bihari taky .Bohužel oba jsou už mrtví.cheb 81 až 83

Môj otec téz tam slúžil 2roky v roku 78-80 ....3.prapor 8.rota
Poručík alebo nadporucik JURENKA .....môj otec sa vola Cyril Gabco zo Slovenska Spišská Nová Ves....
SLUZIL NIEKTO TAM MOZETE MI NAPISAT MENA .....

Dolní kuchyně pod RTZ. V čase výdeje stravy, kdy stály roty třetího praporu vyrovnané před vstupem do jídelny, vyšel nadpraporčík Vraník s pocitem toho nejvyššího velitele, nahánějícího hrůzu.
Snažil se vojáky postavit „do latě!“
Ale jak začal koulet očima a na tváři potutelný úsměv, bylo jasné, že kdo si nedá bacha, dostane jednu přes „kulky“.

Na jeho legendárne „tak co mladej, chceš po koulích?“ sa nedá zabudnúť. Škoda, že už nie je medzi nami, veľmi rád by som sa s ním stretol. Rovnako aj s ZVT pplk.Hodinom, ktorý umrel 12.11.2021. Nevie niekto či žijú aspoň pprap. Arlet, ktorý v roku 1990 šéfoval hornej kuchyni a NPS por.Maťašák?

V rokoch 1983 až 1985 som bol kuchár v hornej kuchyni.Ale vojnu som dokončil ako skladník proviantu. Poznal som aj Hodinu a tiež Vranika. Stále k nám chodil na pokec, a takisto keď potreboval doplniť proviantu do jeho kabely, čo nosil stále na pleci. K nám prišiel s prázdnou a odchádzal s plnou:) Dobry chlap.