ZVS ve vzpomínkách

Někdy v roce 1965 na podzim vyrazil náš pluk na velké cvičení. Sloužil jsem u RTZky jako řidič a měl jsem na korbě polní kuchyni s kuchařem, který měl zajišťovat stravu pro důstojníky. Dostali jsme plán naší trasy a vyrazili. Cvičení mělo trvat asi týden. Asi za dva dny jízdy mně na autě začala prokluzovat spojka tak jsem musel zastavit a pokusit se o opravu. Mechanici z topky umně zastavili že mi pomůžou ale poslal jsem je ať jedou že si to spravím sám, ale oprava trvala déle než jsem čekal a kolona nám ujela. Mezi tím změnili trasu naší cesty, a mi jsme je už ten den nenašli.Kuchař naříkal že ho zavřou i já jsem z toho byl na větvy. Tu noc jsme si našli ubytování ve stohu nedaleko u silnice. Ráno jsme hned vyrazili je hledat. Cestou jsme dojeli vojenskou kolonu jenže to nebyla ta naše. Ani jejich regulovčíci nám neporadili kde máme tu naši hledat.ptali jsme se ve všech vesnicích až jedna paní ve Slaném nám řekla že tu před chvílí nějaká kolona projela tak jsme se rychle vydali za nima a asi za půl hodiny jsme je dohonili a jaká byla naše radost že to byli naši. Po zastavení kolony jsem se šel hlásit veliteli kpt. Matuík mě v tu chvíli chtěl nechat zavřít ale pak prohlásil že se důstojníci nažrali z vojskem tak že se vlastně nic nestalo, celá kolona se po dlouhých bojích dostala beze strát do kasáren.

Slúžil som 89-91 na posádkovej ošetrovni ako lapiduch

Slúžíl som v r.89-91 3 prapor 9 rota vodič OT-64 jedného Hargaša sme tam mali ale či si to ty neviem.

Nebol v rokoch 89-91 iný Hargaš vo VU 8522, iba ja.A nejazdil si náhodou aj na zdrav. OT?

skalka 1990

Ktorý Slavo?

Ja som bol 90-91 skladnikom v proviante.

Slávo, tam som chodieval často, tak sme sa tam určite stretli.

Marek Všetečka slúžil s tebou na ošetrovni + ešte nejaký vzs?

Ano Marek Všetečka, Jirka Fikejz,Franta Šruc, Marek Garaj, Peter Hubinský, Věslav Wrobel, Franta Lysoněk Peter Cíleček pisár:Dalibor Kubáň, výkoňák:Richard Molnár vodiči sanitiek: Radek Laš, Tomáš Masaryk, Ondrej Fajdel a kotelníci:Silvester Hasík a Baran?Tak s týchto by si aj mohol niekoho poznať

Pamätám si na Fikejza,Laša,Masaryka a Barana.Našiel som aj tvoje fotky,ale na teba sa nemôžem rozpamätať!

To nevadí.Ale to meno Jurica mi niečo hovorí.Myslím že mu náš náčelník dopomohol k predčasnému odchodu do civilu.

Predomnou bol skladník Jurica a PZH šéfoval nprap. Veselý

myslím že praporčík Veselý šéfoval proviantu už v roce 64--66

Byl jsem v Chebu leden 83-září 83-pak Kynšperk n.Ohří.Matně si pamatuju že jsme jmenovali 1.ptřs,moji mazáci des.Špalek,Tomaštík ,magor Řehák zvaný Krvák,spolubojovníci FeroPatyi,Marian Čanyga.Hodně jsem jezdil do stráže ale už si nevzpomenu jak se ten muničák jmenoval.Chodili jsme na Skalku a na zádech táhali te protitankový komplet-safra jakse to jmenovalo si nevzpomenu.Ještě jsem si vzpoměl na Jana Filu,Petra Hrobaře později odveleného k tankánům.Nee,nejmenovali jsme se 1.ptřs ale zaboha si nevzpomenu na jméno té čety.Byli jsme na pravé půlce chodby a na levé byli bigoši a tehdy běžel seriál Sandokan a dobře si pamatuju co bigbíti dělali za bordel když jim to zatrhli se na to dívat.Naše četa byla v prvním patře ,jo a ve sklepě byla kotelna.Když jste vyšli po schodech tak hned na proti byl dozorný stolík,umývárna kancl velitele-poručík ..zase nepamatuju-malý blonďák.naše cimra,a na koncu chodby ještě jedny dveře snad Čé Té Zetka a vedle PVSa stará televize.Velitelem utvaru byl maj.Saidl.Zdravím všechny veterány zCHebu.

Muničák? Nebyla to Jehličná? Kousek od Hor?

Kromě plukovních cvičení absolvovali chemici na Doupově - Činově své vlastní, chemické cvičení, kterého se účastnili všechny chemické jednotky divize. A to včetně jednotky ze Stružné v počtu 1 absa + 2 muži. Tomuto chemickému vyvedení velel velitel PRCHO z K.V. Bohužel směsice arogance, samolibosti a korupce velké moci z něho udělala člověka, kterého "nemuseli" nejen záklaďáci, ale i aktivní důstojníci. A my z Chebu jsem na tom nebyli moc dobře, neb náš velitel s ním, dle zpráv starších vojáků, měl z minula osobní spory. Ke cti obou důstojníků bylo, že se snažili netahat do toho mužstvo, ale ne vždy se jim to dařilo. A tak na letním Činově 83 to s námi nevypadalo nijak dobře. Kde byla RCHO Cheb tam byl malér. Ale jak bylo uvedeno, nebyl jsme v tom sami. Zkrátka byl to takový tichý souboj PRCHO versus zbytek divize. A na velké chemické prověrky na konci vyvedení se tentokráte měli podívat vysoce postavení důstojníci z okruhu a ministerstva. Proto se cvičilo jak o život - tedy alespoň u PRCHO. Ostatní roty to tak nežraly, v tom jsem my Chebáci vedli prim. Velitel PRCHO to našemu chemickému náčelníkovi a veliteli dával s gustem sežrat. Potom přišel den "D", přijela komis. Byly vydány rozkazy, prověrky začaly. Průzkumáci nasedli do OTček a vyrazili hledat zamoření, očistáři, začali hledat místo pro šapito, navážet vodu, roztápět ohřev vody. Cvičící čety průběžně kontrolovala skupinka plukovníků se stopkami. A pak se to všechno stalo. Očista z Chebu ohlásila hotovo asi 2 minuty před limitem a u PRCHO došlo palivo do TZety. V okamžiku kdy se měli předvést.

Přiznám ke škodolibosti. Vidět a slyšet velitele Karlovarského praporu chemické ochrany jak před nastoupenými chemiky, a ministerskou kontrolou, drtí mezi zuby, že na prvním místě s hodnocením výborný se umístila RCHO Cheb a PRCHO že propadnul byla rajská hudba v pravém toho smyslu slova. No i náčelník s velitelem chodili 10 cm nad zemí jak se dmuli pýchou a bylo jasné, že tohle kolo souboje všichni proti PRCHu vyhrál Cheb K.O.

Na Cheb se nedá zapomenout. Je skoro jisté, že totéž se říká i o jiných útvarech, ale Cheb byl Cheb. Po návratu do civilu jsem začal normální životní kolotoč na RCHO a tankový prapor začal pomalu sedat prach zapomnění. Jednou jdu po Praze když tu najednou na celou Hybernskou zvolání: "Nazdááár absóóó!" Koukám jak Puk a hrne se ke mě tankán z druhé roty (bohužel zapomněl jsem jméno). Stavidla vzpomínek se zvedla a realita přestala existovat. Najednou jsem si oba uvědomili, že tam stojí hezká slečna. Okamžitě bylo učiněno společenským konvencím učiněno za dost a byl jsem představen nastávající mladé paní. Leč po upřesnění kdože to vlastně jsem najednou slečna začala byl velmi odměřená. A tak tankán se pokoušel osvěžit paměť své nastávající větami typu: No to je ten absa o chemiků co sem Ti o něm vyprávěl. Najednou ji obličej ztvrdnul jako žula a mezi zuby procedila NEZNÁM!
Nevím, a snad ani nechci vědět, co bylo předmět oněch historek, které ji vyprávěl, ale pochopil jsme, že mé role byly vesměs v jejích očích velmi záporné. Rychle jsem se omluvil a zmizel.
Mám dojem, že i po 30ti letech by měla obličej kamenný a mezi zuby procedila NEZNÁM!

Toho střelce z 2. roty jsem pro změnu potkal v ZOO, přišel ke mně a zeptal se jestli nejsem Šmakal, když jsem řek že jo, představil se jako střelrc z druhý roty a jestli si na něho pamatuji. Já jsem si nemoh spomenout a až jsme se rozešli. spomenul jsem si, že jako mladý voják utekl na černo do Prahy, protože měl problém s manželkou. Když jí dal po hubě, sám se přihlásil na vojenské správě a eskorta ho dovezla do Chebu, kde dostal od velitele pluku 14 dní do lázní na horní bráně. Hned, jak si to oseděl přišel za mnou a chtěl VOP do Prahy a ačkoli to nebylo běžné, já jsem mu ho dal. Od té doby to byl pohodovej voják a já ho i dalším generacím dával za vzor.

Ahoj Ľuboš. Matne si mi oživil spomienky na tú príhodu s tou potrhanou rukou. Mám taký dojem, že nám to výstroják Dobiaš ,ktorý chodil k nám do kina, večer po tej udalosti rozprával. Najlepšie by si na to spomenul asi ppluk. Mojžíš, lebo jeho manželka vtedy pracovala vo výstrojnom sklade. Chcem tu ale spomenúť ukradnutie toho infráku. Už som na týchto stránkach písal, že po odvelení z prieskumnej roty som bol zadelený na politickú skupinu, ale papierovo ma najprv prevelili kdesi na tretí prápor, na funkciu kotolník. Dnes si nepamätám, ktorá to bola rota, možno aj z toho dôvodu, že som na tej rote bol asi len dvakrát, alebo trikrát. Spával som v dielni, v kine, v knihovni , na prieskumnej alebo veliteľskej rote a boli časy , že som sa ráno prebúdzal v úplne neznámych priestoroch. Boli časy boli.......ale odbočujem od témy, poďme ďalej. Raz, niekedy v tých začiatkoch po tom prevelení na ten tretí prápor, prišiel za mnou do dielne nejaký slobodník a predstavil sa ,že je výkoňak na tej rote, kde ja som kotolníkom. Bol celkom do pohody. Skamarátili sme sa a chodili sme spolu aj veľakrát chľastať do mesta. Ja už dnes neviem, či to vyšlo z mojej iniciatívy, alebo z jeho , ale slovo dalo slovo a výkoňak mi ponúkol, že v tom vojenskom bordeli má tú možnosť zabezpečiť mi infrák. Zapáčilo sa mi to ,nakoľko ja bývam na samej hranici s Poľskom a v prechodoch cez št. hranicu nočnými hodinami, cez zelenú lúku , som v tých časoch už bol profesionál . Taký infrák sa celkom hodí a len mi pomôže v bezpečnejšom prechode cez hranicu do Poľska. Z mojej strany to bola debilná úvaha, ale v tých časoch , a v tých rokoch..... No čo už. Výkoňak chcel za tu službu aj nejaké peniaze . Ja som mu dal zálohu a na ostatku sme sa dohodli, že mu dám po donesení infráku ku mne do dielne. Výkoňak to aj nejako spravil, lenže ten infrák nepriniesol mne , ale predal ho druhému vojakovi, ktorý mu asi viac zaplatil. Po nejakom čase sa na to prišlo a to tak, že sa niečo hľadalo a našiel sa kdesi na povale ten infrák a bol z toho poprask. Neviem akým spôsobom sa to podarilo zakamuflovať, len najviac pomohla tomu tá skutočnosť, že ten infrák neopustil náš útvar. Výkoňaka to stalo miesto a nejaká degradácia +30 ostrých. Ja som bol celý šťastný, že som v tom prúsere nelietal s tým výkoňakom a ako vždy som si aj vtedy pripomenul slová môjho šéfa, mjr. Mojžiša : Slovíku, mne raz kvuli tobě zavřou....a nezavreli ani jeho a ani mňa.