ZVS ve vzpomínkách

Spomenul som si že vodičom spojárskeho OT 64 bol spomínaný Hudák,ale nie Ján - ako som písal.Volal sa Anton.A vidí sa mi že sa tu niekde aj ozval.Slúžil roky 88-90.Spolubojovníci ho volali Toňu.

Volam sa Anton,splubojovnici ma volali Toňu,ale volam sa Novotný,služil som na Vize v rokoch 88-90 ,ako vodič ot-64 a vozil som bigošov.Môj email je novotny.anton10@gmail.com

Je sice únor, ale znovu jsem si vzpomněl na své Vánoce v Chebu. Příhoda, která se stala Na Štědrý den je tak neuvěřitelná, že ji pochopí je ten kdo něco podobné zažil.
Je tedy ráno 24.12.1982, rota chemické ochrany, sváteční, leč trochu smutně nostalgická nálada. Dozorčí přichází se sdělením: "Že kdosi z pluku volal a že se prej má zkontrolovat zbrojní sklad". Nu co, odpečetit, odemknout sklad a skříně, přepočítat, zapsat, zamknout, zapečetit skříně a sklad. Hotovo, končit. Jenže ouha. Asi za půl hodinky se objeví velitel tankánů npor. Šmakal a že dostal rozkaz dohlédnout na chemiky stran kontroly zbroj-skladu. odpečetit, odemknout sklad a skříně, přepočítat, zapsat, zamknout, zapečetit skříně a sklad. Hotovo, končit.
A jak se říká: "Mařenko zkrať to". V pravidelných intervalech se začaly zjevovat kontroly z pluku, divize, armády, okruhu. A pořád dokola. odpečetit, odemknout sklad a skříně, přepočítat, zapsat, zamknout, zapečetit skříně a sklad.
Po odchodu poslední kontroly se objevil velitel roty, vyslechl hlášení, prošel rotu a pomalu se chystal zmizet k rodině. Když tu se z chodby ozvalo dupání, řev a předpisové hlášení dozorčího na téma soudruhu plukovníku.... Ano, v půl čtvrté dorazila nejdůležitější kontrola - ministerská.
Všichni jsem se těšili na večeři, vzpomínali na domov, leč sváteční nálada byla rušena nestále hlučnější debatou, která vycházela ze zbroj-skladu RCHO. V tom se rozlétli dveře, v nich velitel v předinfarkním stavu a jen zasípal: "Rulf, běžte to tomu blbovi vysvětlit, já už nemůžu." Ve zbroj-skladu jsem se zahlásil a hned jsem obdržel rozkaz, abych si zabalil věci, že odjíždím do vazby, neb chybí DVA samopaly vz. 58. Na to jsem si dovil připomenout, že dva samopaly jsou odveleny ke zbrojířům. Dostalo se mi ujištění, že to si přeci soudruh plukovník přečetl, ale bylo trváno na tom, že dva chybí. Nastalo znovu a zvou přepočítávání, sčítání, odčítání, až jsem si s hrůzou uvědomil krutou pravdu. TEN CHLAP NEUMÍ POČÍTAT. Dovolil jsem si navrhnout, že první skříň ve které by mělo být 12 samopalů a je jich tam 12 by bylo možno zavřít a zapečetit. Po dlouhé litanii, že takhle tedy ty machinace ze zbraněmi neutajím plukovní milostivě připustil, že první skříň bude přepočítána a uzavřena. Nyní nastala chvíle pravdy. Cca 20 minut jsem plukovníkovi vemloval, že ve skříni má být 14 samopalů, dva jsou odveleny, tudíž 14 - 2 = 12. A 12 samopalů tam je. Šlo to ztuha. Plukovník do toho neustále pletl již zavřenou skříň, zkoušel přičíst a posléze i odečíst i pistole. Pak se stal Vánoční zázrak. V plukovníkově hlavě sepnulo: 14 - 2 = 12. Následoval rozkaz zavřít, zapečetit a s výkřikem máte tu bordel nasedl do Volhy a zmizel ku Praze. Ze šoku mě vyléčila večeře. Jen jak výše uvedeno jen málo lidí věří, že se to opravdu stalo.

Ahoj Martin. Ten podplukovník z ministerstva , potvrdzuje nám všetkých známu teóriu z tých čias, že iniciatívnych blbcov sa armáda zbavovala vykopnutím na vyššie miesta, kde ich zaradzovala na také miesta, kde nemali čo pokaziť, ale, ale... vedeli veľmi znepríjemniť život, nám vojakom a naším veliteľom. Viď tvoj zážitok. Písal som tu tiež článok kontrolách z divízie, ktoré prebiehali pri previerkach a pod. Sami vieme, ako to v skutočnosti bolo, že tí schopnejší ostávali na útvaroch a tých iniciatívnych posielali na divízie a ministerstvá. Musím ale podotknúť, že boli aj výnimky, keď na tie zodpovednejšie miesta na ministerstve , alebo okruhoch boli dosadení veľmi schopní a seriózni vojaci z povolania. Na konci mojej ZVS ,tak z pluku na ministerstvo odišiel ppluk. Hejzek.

Je pravda, že před každým svátkem se dělali kontroly zbraní způsobem tu popisovaným. Já si vzpomínám na dva případy, kdy to nedopadlo moc dobře.
V prvním případě si svobodník, který dělal řidiče tanku, půjčil kulomet z tanku, naložil ho na náklaďák svého bratra, který se za ním stavil a bratr ho vezl na východní Slovensko. Na ztrátu přišel výzbrojní náčelník praporu Honza Fabian.
Následovalo povolání kontrášov, kteří začali věc vyšetřovat. Vojáci, včetně rcho pochodovali po nástupišti pod velením absíkov a vojáci z povolání přelézali v montérkach celý prapor. Celý cirkus skončil pozdě večer, když se to bratrovi našeho vojáčka někde u Bratislavy rozleželo v hlavě a s kulometem se vrátil do Chebu. Příběh měl dohru u vojenského prokurátora a ten kluk si odseděl myslím dva a půl roku.
Druhý případ se stal v roku 1978 a Mirek Krejčí by si to mohl taky pamatovat. Jednalo se o ztrátu pistole ze zbrojního skladu, kdy si půjčil pistoli pomocník výkonného praporčíka druhé roty, aby se s ní pochlubil doma na opušťáku. Tohoto kluka sem po odsouzení vezl jako eskorta do Sabinova, ale to už je jiný příběh.

Ahoj Ľuboš. O tej pištoli v r. 1978 sa mi niečo marí, ale podrobnosti si nepamätám. Na treťom prápori bol v tých rokoch ešte jeden prúser a to s infra ďalekohľadom. Nespomínaš si na to ?
Taktieš možno si počul, za čo dostal kontraš Mandrejs povíšenie na podplukovníka. Ak mi pamäť dobre slúži, tak boli z muničáku niekedy v r. 1976, odcudzené obranné granáty RG4 / mám taký dojem, že sa tak volali / a prišlo sa na to až niekedy v r. 1977 ,keď ja už som bol na útvare. Kontrášovi sa to podarilo vyšetriť a zavreli chalana čo ich ukradol , keď mal službu na muničáku.Ten chalan bol už rok v civile. Možno, že si niekto na to spomenie.

Ahoj Ivan, máš pravdu, že niekedy v roku 1977 bol vykrádaný muničák a to tak, že sa jednoducho dala dolu pečať, ktorou bol daný sklad zapečatený, otvorili sa dvere a potom sa dala pečať na miesto do vrchnáku od kofoly. Našťastie to neboli granáty, ale len rozbušky do mín. Na vec sa prišlo tak, že vo výstrojnom sklade roztrhlo vojakovi , ktorý kontroloval maskáče, ruku. Vec sa začala riešiť až vtedy, keď sa to stalo druhý krát. Vtedy sa prišlo na to, že v ten deň odovzdávali maskáče na výmenu len z tankového praporu. V civile odsúdili asi troch bývalých vojakov, ale jeden, ktorý bol v dobe krádeže nabijač, bol ešte na vojne a bol odsúdený ako vojak. Myslím, že dostal 18 mesiacov v Sabinove. Ja osobne som jeho a pomocníka výkonného, ktorý zobral pištoľ viezol v roku 1078 do Sabinova, ale to je ďalší prípad, o ktorom sa rozpíšem na budúce. Pekný deň Ti prajem

Municak byl vykradeny v78 . Tehdy velitel straze des. Barton a utrhlo to prsty sv. Benesovi kdyz byl na dovolence- Ten se do kasaren uz nevratil-.

Sloužil jsem v Chebu od jara 1973 do jara 1975. V roce 1974 proběhl v Chebu tradiční mezinárodní festival dechových mládežnických orchestrů. Na jeho závěr byl pořádán ohňostroj. Byl jsem tenkrát v malé jednotce, která byla součástí pořadatelů. Právě za naší účasti se stalo, že ohňostroj skončil fiaskem, neboť pyrotechnikům takřka celá zásoba rachejtlí, které měly být odpáleny, vybuchla. Rozmlátilo to obrovská gotická okna v kostele za Špalíčkem.
Ví někdo, jakou měl tento průser dohru?

Díky J. Němec

Na ďeň otvorenýc dverí vediem partu tak desať jedenásťročných špuntov cez park techniky k tankovému trenažéru. Deti nechávame skúsiť jazdu tankom, na trenažéru, ked sa proti mne postaví klučina a hovorí, vy ste tu veliteľ, tak vám dám hádanku. Leze, leze po železe, najde díru, hned tam vleze. Co to je. Ja se tvárim, že premýšlam a po chvíli mu odpoviem, Kľúč. Klučina na to, to není klíč, toje vožralej tankista.

Poznali ste niekto ppor. Hetta?

JA SEM HO ZNAL BYL TO VELITEL ČETY 7 ROTY 3 PRAPORU ,
menší, odulejší, zakomplexovaný, mrdkoš,

Ahojte spolubojovníci. Odhalenie pamätnej tabule v Chebe, sme plánovali už minulý rok, ale z rôznych dôvodov sa nám to nepodarilo. Môžem povedať, že aj keď sme už ten dátum 18.V.2012. mali s ppluk. Mojžíšom pripravený niekedy koncom února, stále som sa ho bál napísať, nakoľko dobre poučený z minulého roku a stále sa vyskytujúce problémy ohľadom výroby a nápisu na tabuli, som tomu ani ja neveril, že sa nám to podarí. / spomeniem , že pôvodne nám magistrát mesta Cheb povolil zhromaždenie aj s hymnami a prejavmi, no nakoniec to dopadlo tak, že sme nemohli zahrať hymny a nedovolili nám ozvučené prejavy. / NEVADÍ..... tabuľa visí, odhalenie sa oficiálne uskutočnilo a som veľmi šťastný , že je tam aspoň aká taká pamiatka na náš útvar. Máme v úmysle pod bývalým tretím práporom odkúpiť od mesta pár štvorcových metrov zeme, kde by sme dali postaviť pekný pomník na ktorom by sme umiestnili dôstojnejšiu tabuľu , ktorá by aj budúcim generáciam pripomínala , že na tomto priestore niekedy stáli kasárne v ktorých slúžili vojaci rôznych národností. Chceli sme to zrealizovať do toho 18 května 2013, no ale to nie je také jednoduché a asi by sme to nestihli............takže, prvé stretko a myslím si že každé ďalšie stretnutia na počesť odhalenia tej tabule ,by sa malo uskutočniť okolo toho prvého dátumu t.j. 18.května. Dobre by to bolo keby to bolo vždy v sobotu... čo na budúci rok aj bude 18.V. = sobota. Takže to prvé výročie odhalenia pamätnej tabule by som navrhol na sobotu 18.V.2013. Ak s tým súhlasíte, tak ten dátum uzavrieme a po novom roku sa dohodneme na podrobnostiach.
S pozdravom – do stretnutia v Chebe .

Bol nástup.Stáli sme na buzeráku,a náš velitel mal zlý deň.Nepamätám si jeho meno.Zastal pred vojakom Bulejkom.Štíhlučký ,jemne pôsobiaci chlapec.Ked sme boli oblečený v civile na vychádzke - krčmár vždy pýtal od neho občiansky preukaz,aby mu mohol natočiť pivo.Samozrejme,bol prekvapený ,ked mu vojak Bulejko ukázal vojenskú knižku.Nuž tak veliteľ zastal pred vojakom Bulejkom a naložil mu(za dva jemné chlpky na brade),že nie je oholený.:,,Ja ti dám 7 ostrích!Takto sa chodí na nástup?!Mám ti kúpiť žiletky?Bež na rotu,a nech si tu do 2 minút oholený!,,
Nuž tak vojak Bulejko odbehol na rotu,zamieril do umyvárky,a prešiel si tvár rukami, ktoré boli mokré od vody.Vrátil sa na nástup,a velitel kričí: ,,Pozrite sa naňho,neprešli ani dve minúti a je vzorne oholený!Takto budete na nástup chodiť všetci!,, :-))
Nuž Bulejka by som rád stretol aj teraz.Veliteľ sa volal,myslím npr.Nedbal.
Dôstojník dokonale verný svojmu menu. :-(

Někdy v roce 1965 na podzim vyrazil náš pluk na velké cvičení. Sloužil jsem u RTZky jako řidič a měl jsem na korbě polní kuchyni s kuchařem, který měl zajišťovat stravu pro důstojníky. Dostali jsme plán naší trasy a vyrazili. Cvičení mělo trvat asi týden. Asi za dva dny jízdy mně na autě začala prokluzovat spojka tak jsem musel zastavit a pokusit se o opravu. Mechanici z topky umně zastavili že mi pomůžou ale poslal jsem je ať jedou že si to spravím sám, ale oprava trvala déle než jsem čekal a kolona nám ujela. Mezi tím změnili trasu naší cesty, a mi jsme je už ten den nenašli.Kuchař naříkal že ho zavřou i já jsem z toho byl na větvy. Tu noc jsme si našli ubytování ve stohu nedaleko u silnice. Ráno jsme hned vyrazili je hledat. Cestou jsme dojeli vojenskou kolonu jenže to nebyla ta naše. Ani jejich regulovčíci nám neporadili kde máme tu naši hledat.ptali jsme se ve všech vesnicích až jedna paní ve Slaném nám řekla že tu před chvílí nějaká kolona projela tak jsme se rychle vydali za nima a asi za půl hodiny jsme je dohonili a jaká byla naše radost že to byli naši. Po zastavení kolony jsem se šel hlásit veliteli kpt. Matuík mě v tu chvíli chtěl nechat zavřít ale pak prohlásil že se důstojníci nažrali z vojskem tak že se vlastně nic nestalo, celá kolona se po dlouhých bojích dostala beze strát do kasáren.

Byl jsem v Chebu leden 83-září 83-pak Kynšperk n.Ohří.Matně si pamatuju že jsme jmenovali 1.ptřs,moji mazáci des.Špalek,Tomaštík ,magor Řehák zvaný Krvák,spolubojovníci FeroPatyi,Marian Čanyga.Hodně jsem jezdil do stráže ale už si nevzpomenu jak se ten muničák jmenoval.Chodili jsme na Skalku a na zádech táhali te protitankový komplet-safra jakse to jmenovalo si nevzpomenu.Ještě jsem si vzpoměl na Jana Filu,Petra Hrobaře později odveleného k tankánům.Nee,nejmenovali jsme se 1.ptřs ale zaboha si nevzpomenu na jméno té čety.Byli jsme na pravé půlce chodby a na levé byli bigoši a tehdy běžel seriál Sandokan a dobře si pamatuju co bigbíti dělali za bordel když jim to zatrhli se na to dívat.Naše četa byla v prvním patře ,jo a ve sklepě byla kotelna.Když jste vyšli po schodech tak hned na proti byl dozorný stolík,umývárna kancl velitele-poručík ..zase nepamatuju-malý blonďák.naše cimra,a na koncu chodby ještě jedny dveře snad Čé Té Zetka a vedle PVSa stará televize.Velitelem utvaru byl maj.Saidl.Zdravím všechny veterány zCHebu.

Muničák? Nebyla to Jehličná? Kousek od Hor?

Kromě plukovních cvičení absolvovali chemici na Doupově - Činově své vlastní, chemické cvičení, kterého se účastnili všechny chemické jednotky divize. A to včetně jednotky ze Stružné v počtu 1 absa + 2 muži. Tomuto chemickému vyvedení velel velitel PRCHO z K.V. Bohužel směsice arogance, samolibosti a korupce velké moci z něho udělala člověka, kterého "nemuseli" nejen záklaďáci, ale i aktivní důstojníci. A my z Chebu jsem na tom nebyli moc dobře, neb náš velitel s ním, dle zpráv starších vojáků, měl z minula osobní spory. Ke cti obou důstojníků bylo, že se snažili netahat do toho mužstvo, ale ne vždy se jim to dařilo. A tak na letním Činově 83 to s námi nevypadalo nijak dobře. Kde byla RCHO Cheb tam byl malér. Ale jak bylo uvedeno, nebyl jsme v tom sami. Zkrátka byl to takový tichý souboj PRCHO versus zbytek divize. A na velké chemické prověrky na konci vyvedení se tentokráte měli podívat vysoce postavení důstojníci z okruhu a ministerstva. Proto se cvičilo jak o život - tedy alespoň u PRCHO. Ostatní roty to tak nežraly, v tom jsem my Chebáci vedli prim. Velitel PRCHO to našemu chemickému náčelníkovi a veliteli dával s gustem sežrat. Potom přišel den "D", přijela komis. Byly vydány rozkazy, prověrky začaly. Průzkumáci nasedli do OTček a vyrazili hledat zamoření, očistáři, začali hledat místo pro šapito, navážet vodu, roztápět ohřev vody. Cvičící čety průběžně kontrolovala skupinka plukovníků se stopkami. A pak se to všechno stalo. Očista z Chebu ohlásila hotovo asi 2 minuty před limitem a u PRCHO došlo palivo do TZety. V okamžiku kdy se měli předvést.

Přiznám ke škodolibosti. Vidět a slyšet velitele Karlovarského praporu chemické ochrany jak před nastoupenými chemiky, a ministerskou kontrolou, drtí mezi zuby, že na prvním místě s hodnocením výborný se umístila RCHO Cheb a PRCHO že propadnul byla rajská hudba v pravém toho smyslu slova. No i náčelník s velitelem chodili 10 cm nad zemí jak se dmuli pýchou a bylo jasné, že tohle kolo souboje všichni proti PRCHu vyhrál Cheb K.O.

Na Cheb se nedá zapomenout. Je skoro jisté, že totéž se říká i o jiných útvarech, ale Cheb byl Cheb. Po návratu do civilu jsem začal normální životní kolotoč na RCHO a tankový prapor začal pomalu sedat prach zapomnění. Jednou jdu po Praze když tu najednou na celou Hybernskou zvolání: "Nazdááár absóóó!" Koukám jak Puk a hrne se ke mě tankán z druhé roty (bohužel zapomněl jsem jméno). Stavidla vzpomínek se zvedla a realita přestala existovat. Najednou jsem si oba uvědomili, že tam stojí hezká slečna. Okamžitě bylo učiněno společenským konvencím učiněno za dost a byl jsem představen nastávající mladé paní. Leč po upřesnění kdože to vlastně jsem najednou slečna začala byl velmi odměřená. A tak tankán se pokoušel osvěžit paměť své nastávající větami typu: No to je ten absa o chemiků co sem Ti o něm vyprávěl. Najednou ji obličej ztvrdnul jako žula a mezi zuby procedila NEZNÁM!
Nevím, a snad ani nechci vědět, co bylo předmět oněch historek, které ji vyprávěl, ale pochopil jsme, že mé role byly vesměs v jejích očích velmi záporné. Rychle jsem se omluvil a zmizel.
Mám dojem, že i po 30ti letech by měla obličej kamenný a mezi zuby procedila NEZNÁM!

Toho střelce z 2. roty jsem pro změnu potkal v ZOO, přišel ke mně a zeptal se jestli nejsem Šmakal, když jsem řek že jo, představil se jako střelrc z druhý roty a jestli si na něho pamatuji. Já jsem si nemoh spomenout a až jsme se rozešli. spomenul jsem si, že jako mladý voják utekl na černo do Prahy, protože měl problém s manželkou. Když jí dal po hubě, sám se přihlásil na vojenské správě a eskorta ho dovezla do Chebu, kde dostal od velitele pluku 14 dní do lázní na horní bráně. Hned, jak si to oseděl přišel za mnou a chtěl VOP do Prahy a ačkoli to nebylo běžné, já jsem mu ho dal. Od té doby to byl pohodovej voják a já ho i dalším generacím dával za vzor.